0. Podepsaný jsem pod Indexem rizika, za kterým stojím a je to poměrně nepolitická věc. Pod tabulkou opatření je podepsané Ministerstvo zdravotnictví a samozřejmě ta tabulka je politická velmi. Pokud se vám nějaké políčko v tabulce opatření nelíbí, obraťte se na MZČR. (I když k tomu přece jen něco napíšu, ale jindy)
takže k indexu
1. Proč má v indexu takovou váhu pozitivita?
Pozitivita testů je jednoduchý a docela dobrý ukazatel toho, jak velkou část epidemie nevidíme. V praxi pozitivitu ovlivňuje zastoupení různých skupin testovaných ve vzorku. Jsou to například
a. Lidé s klinicky velmi pravděpodobným COVID, kterým je dost zle. Zde je pozitivita velmi vysoká, klidně i 60 procent.
b. Lidé s nejasným COVID, kteří mají jen nějaký příznak, nebo slabé příznaky. Zde je pozitivita nižší.
c. Jasné nejbližší kontakty pozitivně testovaných, např. rodiní příslušníci. Zde je pozitvita poměrně vysoká, byť nižší než předchozích skupin
d. Vzdálenější kontakty pozitivně testovaných, např. celé třídy ve škole, celé pracovní kolektivy. Tady je pozitivita zase nižší
e. Lidé kteří se testují protože chtějí vycestovat. Pozitivita nízká.
...
Pro to, aby byla epidemie pod kontrolou, je potřeba testovat všechny skupiny z a.-d. Pokud se tak neděje, znamená to, že jsou podhodnocené indikátory indexu "Incidence". Čím větší pozitivita, tím víc. Zároveň pokud pozitivita roste, může být podhodnocený třetí klíčový indikátor, růstový faktor.
Index se díky tomu dá "ovlivnit" netestováním o něco méně, než vstupní indikátory incidence.
2. Proč v indexu není nějaký indikátor kvality trasování a pod?
Uvažovali jsme o tom, ale systematicky správnější je z několika takových indikátorů vytvořit nějaký jiný "Index připravenosti". Zařadit do indexu rizika kvalitu trasování by hrozilo vznikem kočkopsa, který nebude mít dobrý teoretický podklad, ale naopak bude navázaný na měkká data nebo dojmy. Měkké dojmy o trasování jistě znáte z tiskovek. Nejlepší tvrdá data o tom, jak moc se trasování skutečně dařilo, jsou bohužel až na vstupou do nemocnic, nebo dokonce do márnic. Čili se zpožděním. Za mě je tedy lepší mít na to jiný index.
Lepší trasování se z pohledu "Indexu rizika" projevuje jako jakási vnější síla, která tlačí R a následně i incidence dolů. (Totéž platí pro vakcinaci nebo přirozenou imunitu).
3. Nevede rozvolnění na úroveň "N" automaticky k návratu na úroveň vyšší?
Ne, automaticky ne, právě kvůli trasování a testování, které funguje lépe s méně případy. Na druhou stranu na trasování teď pracuje kolem 2 tisíc lidí. Kvalita trasování teď zdá se není omezená tím, že by neměl kdo volat kontaktům, ale nízkým počtem zachycených kontaktů na případ, nehlášením kontaktů, tím že vytrasování nechodí na testy, atd. To je z velké části problém incentiv (už jsem popisoval)
Podrobnější odpověď je taková, že asi tři týdny před vyhlášením PES jsme především s kluky z Blindspot.AI a Tomášem Gavenčiakem z EpidemicForecasting.org strávili modelováním jak něco typu PES může fungovat, a jak předejít prudkým oscilacím. Výsledkem takové snahy nemůže být jistota, že něco bude fungovat, ale předejití případům, kdy je předem naprosto jasné, že něco fungovat nebude, z čistě teoretických důvodů.
(Btw když jsme u té teorie. PES je něco jako regulátor. Z teorie řízení plyne, že každý dobrý regulátor obsahuje model regulovaného systému. Tím modelem je právě index rizika, který, i když se tam na první pohled jen sečtou nějaké body, je zhruba isomorfní jednoduchému epidemiologickému modelu.)
4. Proč PES neřeší ještě [doplň problém zvládání epidemie COVIDu v ČR]?
Protože částečná změna k lepšímu je lepší než žádná změna.
Celý PES je tak možná pětina toho, co je potřeba v ČR změnit, i když se omezím jen na hortizont týdnů až měsíců. (viz moje posty o tom co je třeba změnit).
U pozitivity se dá čekat že při stejné situaci bude časem růst. U lidí co jsou poslání na test protože se necítí dobře lze čekat, že časem se lékaři naučí lépe rozpoznat koho poslat na test (kdo by mohl mít covid) a u koho to na covid nevypadá (a poslat ho místo toho na test na jinou nemoc). Podobně časem získá zkušenosti i hygiena a trasování.
Vážený pane kolego,
poté, co jsem získal odkaz na Váš blog jsem se pustil do jeho čtení, čímž jsem se mimojiné dostal i k dokumentu, ve kterém popisujete způsob výpočtu indexu rizika, který je velmi pěkně popsán a kromě své komplexnosti mne překvapil i jeho relativně snadnou rozšiřitelností a širokou aplikovatelností (s mírnými změnami lze využít na jakoukoliv nemoc, i třeba na tu, kde jsou rizikovou skupinou děti atp.). Když se mi vše o víkendu rozleželo v hlavě, dospěl jsem ke dvěma závěrům, které zde zmiňujete - a to, že
1. PES (jako komplex - index rizika doplněný tabulkou restrikcí) jsou zpětnovazebním regulátorem
2. Kvalita regulace je závislá jednak na citlivém nastavení konstant C0 a C1 indexu rizika a jednak na propracovanosti tabulky
Nicméně, bez hlubokých výpočtů (na které nemám čas ani odbornost) se zdá, že opravdu k oscilacím může dojít, a to v důsledku nevhodného nastavení restrikcí (podcenění nějakého rizika) nebo příliš "měkkého" nastavení konstant C0 a C1. Perioda těchto oscilací by pak odpovídala "dopravnímu zpoždění PES" (rozhodování o změně úrovně probíhá jednou týdně) doplněné o periodu inkubační doby, tzn. dejme tomu 14 dní.
Vezmu-li v úvahu to, v jakém stavu je momentálně epidemie v ČR, zdá se mi, že pokud nepřijde razantní zásah zvenčí (očkování, tvrdý lockdown), opravdu může dojít zamrznutí na nějakém stupni PES, či spíše k oscilacím mezi některými stupni (kdybych byl skutečně pesimista, odhadl bych to mezi stupni 3 - 5, reálně možná mezi 3 a 4). Absolutní utlumení se pak ryze na základě systému PES zdá nereálné. Jaký je v tomto ohledu Váš názor? Můžete publikovat například některé z provedených simulací?
Děkuji,
Karel Hruška