Smyslem zdravotnictví není ochrana zdravotnictví, ale ochrana zdraví

Čísla nejsou pouhá statistika.

Tiskovka MZČR se obávám dostala do podobného stavu odtržení od reality a verbální neúcty ke zdraví a životům jako za ministra Vojtěcha v září. Architekty vzniku a nezvládnutí třetí vlny je nejspíš víceméně stejná sestava expertů, která selhala už jednou v létě a v září, v čele opět s ministrem, který je v epidemiologickým otázkách odkázán na kompetenci ministerstva.

1. Pardon za osobnější komentář, ale rétorika ministerstva je pro mě osobně dost znapokojivá.

Pokud slyším, že hlavním "problémem počtu nakažených seniorů" není, že část jich bude vážně nemocná, a mnoho zemře, ale že "tato skupina zatěžuje nemocnice", tak uvažuju, kde se ten odlidštěný pohled bere.

Řada lidí mi nadává, že "matematičtí modeláři" jsou odtržení od reality. Ono je to ale spíš naopak - pro mnoho lidí je nárůst nějakých čísel či křivek jaksi abstraktní, vzdálený, a emocionální sílu mají jen a pouze osobní příběhy. Pro mě ne. Tím, že asi oproti většině lidí vidím svět matematičtěji, mají větší emocionální váhu už čísla. Chápu, že “drobný” nárůst některých z těch čísel znamená, že sice někomu, koho možná neznám, ale stejně někomu úplně konkrétnímu zemře babička nebo maminka, a to celé stokrát. Nebo že trocha konzumu navíc má cenu víc rodinných tragédií, kdy u Štědrovečerní večeře děti nakazily rodiče, kteří se v těchto dnech už dostávají do nemocnic, a část z nich za týden či dva zemře. Myslím, že “Jedna smrt je tragédie, deset tisíc mrtvých statistika.” často platí spíš víc pro nestatistiky.

Z mých dosavadních zkušeností se bohužel zdá, že určitá dehumanizace toho, co se děje, je častější u klinických lékařů v úředních funkcích, kde zároveň již chybí přímý kontakt s pacientem, zároveň ale chybí cit k významu čísel.

2. Fakticky Česko netestuje hodně, ale vzhledem k velikosti epidemie málo.

V mezinárodním srovnání stačí srovnat počet testů na odhalený případ. Asi nejpozitivnější co se o počtu testů dá říci je, že počet testů je ve srovnání s velikostí epidemie srovnatelný se zeměmi střední a východní Evropy, které epidemii teď zvládají špatně, a několikanásobně menší než u zemí, které ji zvládají přece jen lépe.

3. Projevem epidemiologické nekompetence je nápad otevřít školy, aby se zvýšilo množství zdravotnického personálu. To sice zvýší o konstantní počet počet zdravotníků, ale zároveň se zvýší reprodukční číslo, což povede k nakažení většího množství lidí.

4. Vzhledem k šílenosti české veřejné debaty je potřeba dodat, že tisíce mrtvých nepřináší prosperitu, otevřené obchody, hospody plné hostů či růst HDP. Strategie udržovat epidemii na úrovni např. padesáti tisíc nakažených za den zároveň zabíjí lidi, zároveň ničí živnosti.

PS: Obávám se, že nemám momentálně chuť číst a moderovat v diskusi nesmysly, útoky a komentáře s deficitem lidskosti. Pokud při pohledu na graf obsazení JIP či nadbytečné mortality necítíte smutek, nekomentujte.