1. Něco pozitivního: odhaduji, že okamžikem "maximální rychlosti" ve skutečném počtu nově nakažených druhé vlně jsme už projeli (s nějakou nejistotou, samozřejmě). Pozor, to není důvod k nesmyslnému optimismu: situace je to asi taková jako když u špatně ovladateného auta, které se řítí rychlostí 250km za hodinu, rychlost klesla na 240km/h. To nestačí, a opravdu šílený nápad by bylo sundat nohu z brzdy a "opatrně" zase šlápnout na plyn.
2. Něco negativního: počet hospitalizovaných, lidí vyžadujících intenzivní péči a počet mrtvých dál poroste.
3. Situace vyžaduje řešení dlouhodobých faktorů, které jsem už popisoval:
I. Epistemicka krize, komunikace a deklarování co je cílem
II. Incentivy
III. Systémy
...ještě jsem nedopsal, ale například je potřeba systém KHS centralizovat a učinit řiditelným, trasování kompletně přehodit na škálovatelná komerční callcentra, zprovoznit antigen testování ve firmách, školách, sociáních zařízeních, u praktických lékařů, atd., napojit eRoušku na testy takže kdokoli má notifikace bude se moci otestovat zdarma & další.
4. Pozornost k sobě budou strhávat taktická dilemata typu zda ještě nějaké opatření přidat nebo otevřít první ročník ZŠ. Pozornost (vlády, médií, veřejnosti,...) je bohužel omezený zdroj, takže pokud se bude dost bojovat o to zda první ročníky škol o týden dřív nebo později, obávám se, že dlouhdobě důležité věci se posunou mnohem méně, než je potřeba.
Potřebujeme strategii na celou zimu, ne na jeden týden.