Taktika rozbití tachometru

aneb k vyhlášením, jak index rizika klesne

Ministři Blatný a Havlíček se zdá se rozhodli cestou jít cestou rozbití tachometru.

Index rizika, který je součástí PES, je v pásmu které by se dalo nazvat “vysoké nebezpečí”, a spíše stoupá. To docela dobře odpovídá rizikovosti situace, kde pokles epidemie skončil a vracíme se bohužel k růstu, který se nejdřív projevuje na indikátorech jako R nebo růst pozitivity. Podle předem stanoveného plánu by se při nefunkčnosti chytřejších opatření mělo velmi brzy opět víc brzdit. Místo toho se, zdá se, vláda plánuje předělat index rizika tak, aby ukazoval nižší číslo. Tento postup bych přirovnal k rozbití tachometru - rozbitý tachometr ukazuje nižší než skutečnou rychlost.

Hloupost takového přístupu je v tom, že tachometr je prostě jen ukazatel, pouze něco měří. Pokud si v autě upravíte tachometr tak, že ve 180 bude ukazovat 140, sice uvidíte 140, ale pojedete pořád 180. Riziko bouračky na náledí bude odpovídat stoosmdesátce, a s matoucím údajem z rozbitého tachometru bude spíš větší. Pokud si index rizika upravíte tak, že místo vysokého nebezpečí začne při stejné epidemické situaci ukazovat o něco menší, nezpůsobí to zmenšení rizika špatného vývoje. Špatný vývoj pak přinese reálné škody, skutečné mrtvé, skutečné lidi bez práce, kde nejde jen o číslo. Mrtvým po bouračce nepomůže, že na tachometru bylo jen 140. I když… situace kdy vám rozbitý tachometr pomůže asi existuje: totiž když si pasažéři po bouračce budou matně pamatovat, že ručička ukazovala 140, což podpoří lživou obhajobu řidiče, že jel skoro dle předpisů.

Otázkou je zda tímto způsobem míní Ministerstvo zdravotnictví především mást veřejnost, samo sebe, nebo obojí.