Zítřejší uzávěrou si Česko jen kupuje čas. Ten je potřeba využít k řešení problémů. "Epistemická krize" Myslím že možná nejvážnější problém, který se v Česku rozvinul od léta, je něco, co bych nazval epistemickou krizí. Ztrátou schopnosti významné části společnosti mít sdílenou představu o realitě, která by tu realitu nějak zhruba správně odrážela.
Tady se od začátku pracuje špatně s edukací. Nikdo nevysvětluje fyziku šíření, jak se chovat, proč se nepromořovat, proč se očkovat. Spíše se pracuje s negacemi a restrikcemi. Spíš to má charakter propagandy, bohužel to tak na mě působí. Roušky měly být vysvětlovány jako technická pomůcka, lidé se měli učit jak, kdy a kde je používat. Namísto toho se z toho stal ideologický souboj. Ta chybějící edukace vedla k tomu, že je velká část lidí je oficiálně nosila všude, jak bylo vyžadováno, ve chvíli, kdy se stát nebo někdo cizí nedívá, tak je sundali. Ta edukace tam být ani nemohla, protože nejde vědecky ospravedlnit nasazenou roušku na ulici, kde krom daného jedince nikdo není. To stejné k rozestupům, o těch se mluví, ale nikdo je nevyžaduje.
Špatně se pracuje s psychologií. Stalo se v historii něco podobného, kdy na základě rozumu (probíhající pandemie) se řekne, že omezíme sociální kontakty na nulu. Já myslím, že ne. Proto se hlasím ke střední cestě. Pokud jarní lockdown byl z důvodu neznalosti o viru logický, tak jsme se měli poučit pro vlnu další. Přesně říct, co je rizikové, a co není. Nakupovaní nebo kultura s rouškami (lépe respirátory) a rozestupy asi ne. Tam kde se nic nekonzumuje. Tam, kde se konzumuje, měla vláda skutečně pomoci místo almužen a žebračenek.
Celý koncept založený pouze na omezování kontaktů je podle mě mylný. Já nejsem tak dobý matematik, také mám někdy problém uvažovat v exponeciále, se vší úctou k Vám, tak chladný kalkul s čísly je mi proti srsti. Také se mohu mýlit, nemám problém to přiznat, obzvlášť ve chvíli, kdy mi vláda zatemní mozek nevědeckými opatřeními, mnohdy protiústavními. Spor o to zda jít nějakou střední cestou je spíše filozofický, to jestli vnímate lidi spíše pozitivně (motivace) nebo negativně (restrikce, protože lidé jsou hloupí). Každopádně pokud se to uchopí špatně a neumí zacházet s principem předběžné opatrnosti, tak může napáchat mnohem víc škod, než když se hledá proporcinalita.
Jsem rád, že podobnou frustraci z nečinnosti státu nemám sám. Většinu z toho jsem urgoval od září na mnoha místech, ale jako bych házel hrách na zeď. Co s tím? Sám nevím. Nikdo neví. Všichni na které jsem se obrátil mi řekli jen že "oni s tím nic nenadělají". Tak co s tím?
Tady se od začátku pracuje špatně s edukací. Nikdo nevysvětluje fyziku šíření, jak se chovat, proč se nepromořovat, proč se očkovat. Spíše se pracuje s negacemi a restrikcemi. Spíš to má charakter propagandy, bohužel to tak na mě působí. Roušky měly být vysvětlovány jako technická pomůcka, lidé se měli učit jak, kdy a kde je používat. Namísto toho se z toho stal ideologický souboj. Ta chybějící edukace vedla k tomu, že je velká část lidí je oficiálně nosila všude, jak bylo vyžadováno, ve chvíli, kdy se stát nebo někdo cizí nedívá, tak je sundali. Ta edukace tam být ani nemohla, protože nejde vědecky ospravedlnit nasazenou roušku na ulici, kde krom daného jedince nikdo není. To stejné k rozestupům, o těch se mluví, ale nikdo je nevyžaduje.
Špatně se pracuje s psychologií. Stalo se v historii něco podobného, kdy na základě rozumu (probíhající pandemie) se řekne, že omezíme sociální kontakty na nulu. Já myslím, že ne. Proto se hlasím ke střední cestě. Pokud jarní lockdown byl z důvodu neznalosti o viru logický, tak jsme se měli poučit pro vlnu další. Přesně říct, co je rizikové, a co není. Nakupovaní nebo kultura s rouškami (lépe respirátory) a rozestupy asi ne. Tam kde se nic nekonzumuje. Tam, kde se konzumuje, měla vláda skutečně pomoci místo almužen a žebračenek.
Celý koncept založený pouze na omezování kontaktů je podle mě mylný. Já nejsem tak dobý matematik, také mám někdy problém uvažovat v exponeciále, se vší úctou k Vám, tak chladný kalkul s čísly je mi proti srsti. Také se mohu mýlit, nemám problém to přiznat, obzvlášť ve chvíli, kdy mi vláda zatemní mozek nevědeckými opatřeními, mnohdy protiústavními. Spor o to zda jít nějakou střední cestou je spíše filozofický, to jestli vnímate lidi spíše pozitivně (motivace) nebo negativně (restrikce, protože lidé jsou hloupí). Každopádně pokud se to uchopí špatně a neumí zacházet s principem předběžné opatrnosti, tak může napáchat mnohem víc škod, než když se hledá proporcinalita.
Jsem rád, že podobnou frustraci z nečinnosti státu nemám sám. Většinu z toho jsem urgoval od září na mnoha místech, ale jako bych házel hrách na zeď. Co s tím? Sám nevím. Nikdo neví. Všichni na které jsem se obrátil mi řekli jen že "oni s tím nic nenadělají". Tak co s tím?