Selektivita v přísnosti posuzování důkazů v závislosti na tom, nakolik se komu hodí do krámu, je bohužel součástí každé veřejné debaty.
Na zpochybňování epidemiologických modelů je bizarní to, že i kdyby byly všechny používané modely fundamentálně špatně, na současné situaci to prakticky nic nemění. Poznatek, že počty nemocných jsou vysoké a rostou, není výsledek komplikovaného modelování, ale prostý empirický fakt, ke kterému stačí spočítat obsazené ventilátory a případně porovnat se stavem před týdnem. Extrapolace aktuálního trendu by měla být základní hypotéza, takže pokud někdo chce argumentovat, že dojde k náhlému zvratu a epidemie začne sama od sebe ustupovat, měl by to odůvodnit nějakým nezávislým argumentem a určitě mu nestačí shodit používané modely. Zbytek rozhodování je otázka morální, ekonomická a politická. Nějak mi nedává smysl, proč by validita modelů měla v debatě o opatřeních hrát důležitou roli.
JAK VZNIKÁ DOBRÉ INFORMAČNÍHO POLE. Jako idealista-demokrat :-) bych očekával, že ve společnosti existuje "tajemný samopohyb", který vede k vyšší organizovanosti a tedy i k samo-řešení mj. toho všeho, co je v textu uvedeno. Když nad tím budeme přemýšlet, kde přesně je problém, tak je to "kvalita informačního pole". Jinými slovy nemohu vyčítat řidiči tramvaje, učitelce v mateřské školce nebo kuchaři, že se orientují a konají špatně, když kolem nich proudí nepřehledná mračna chybných a zmanipulovaných tezí. Ten problém ale přece lze popsat a najít hlavní viníky. To přece není samo od sebe a jen tak:
Nelze sice hlídat spontánní diskuse a zde vzniklé "úhly pohledu" na sociálních sítích, ale máme tu přece velká NÁZOROTVORNÁ média. Vznikl zde bohužel opakovaný mýtus, že tato velká média už nemají na nic vliv, že vyhrály sociální sítě atd. Není to pravda. A jsme nyní v situaci, kdy zřetelně vidíme, že zejména odpovědná (protože koncesionáři placená) velká Česká televize prostě nestačí, moderátoři nerozumí do hloubky problémům a zcela chybí odborné pořady, kde by se tyto věci o p a k o v a n ě řešily. Ono by se to potom už velmi snadno a rychle jen nasdílelo i na ty sociální sítě, protože třeba 5 % posluchačů by si toho všimlo a věřím tomu, že pokud by to bylo správné a k podstatě, že by tyto správné a dobré informace nakonec "prosákly" i k onomu řidiči tramvaje nebo kuchaři. Protože oni nemají primárně zlou vůli a jen a pouze nemají možnost se správně zorientovat.
Tedy nemáme primárně problém jen v nemocnicích, kde desítky tisíc lékařů a sester jsou na skutečné přední bojové linii s covidem, zcela jsme zaspali ohledně onoho INFORMAČNÍHO POLE. Co s tím?
Ten problém není jednoduchý, protože vytvořit lepší média je podobně těžké, jako udělat lepší politiku. V politice máme volby, o výsledku voleb rozhoduje informační kampaň před volbami (jaké obrazy si strany dokážou o sobě vytvořit) a podle toho následně jim dá hlasy volič. Ale kdo rozhoduje o lidech v České televizi? Existují nějaké volby novinářů? Přitom novináři jsou rovněž placení občany jako politici a i oni jsou veřejnou službou. Ta je ale téměř nefunkční. Navíc si dělají (na rozdíl od politiků) reklamu sami na sebe, nikdo nad nimi nemá moc (což je teoreticky asi správně), ale současně nikdo ani nekontroluje kvalitu jejich práce. My vlastně jen věříme, že to budou chtít dělat dobře a správně. A že mají kdesi dobrého šéfa, který sleduje veřejný zájem a blaho. Tato víra ale nestačí, to je hodně málo.
U soukromých TV je to asi OK a nevadí, ale pokud je ČT služba v e ř e j n á, kterou platí občané, měla by ČT sloužit. Aspoň tak kvalitně, jako dělá d o b r o v o l o l n ě a bez platu (!) autor textu výše.
Toto není skrytá politická kritika ČT, toto je jasné konstatování, že kdyby se stal nějaký zázrak, kdyby v ČT místo řekněme 50 současných redaktorů pracovalo 50 zcela jiných "osvícených" redaktorů-andělů, tak by mohli n a p ř í k l a d:
(1) Zcela změnit programové schéma a na 5 TV programech (ČT1, ČT2, ČT3, ART-Déčko, Sport) vyrobit aspoň jeden či dva špičkové programy t ý d n ě (krize trvá rok, vynásobte si to).
(2) Zorientovat se, kdo je odborník a má výsledky a tyto lidi si opakovaně zvát a dát jim ADEKVÁTNÍ PROSTOR (mám přímou informaci, že ČT odmítá dělat i s erudovanými odborníky live rozhovory!)
Atd. Jistě byste sami doplnili, co vše by ČT s rozpočtem 7 mld. korun jako velké a dominantní médium mohla dělat.
ZÁVĚR: Nevím, co s tím. Nějaké "volby do ČT" si zřejmě představit neumíme, můžeme sice apelovat a psát soukromé dopisy tu Kubalovi, tu Moravcovi s nadějí, že si něčeho všimnou a něco udělají. Ale to je marné a nefunguje. Takže máme ČT, která nedokáže ani opravit a sama často používá zavádějící termín "chirurgická" rouška, až všechny weby prodávají nikoliv správně "zdravotnické roušky", ale neexistující "chirurgické" (což jsem se dozvěděl až zcela náhodou dnes ráno v diskusi na vyšší úrovni kdesi na Clubhousu).
Můžeme sice neřešit ČT a sdílet odkazy třeba na tento článek, ale asi všichni tušíme, že je to málo, že by velice pomohlo, kdyby k o n e č n ě začala ČT fungovat a stala se aktivním a silným hráčem na straně dobrých informací. On ten problém je tak komplexní, že ukazuje na široké spektrum nedostatků a v celé společnosti. A veřejnost matoucí falešné lesklé třpytky na fasádě téměř nefungujícího "informačního zdroje" ČT jsou pak už jen velmi vlídný eufemismus. Ve skutečnosti jsou to p r i o r i t n ě klíčová velká média a konkrétní lidé v nich a jejich neschopnost, jež dovedly spolu s vládou i opozici ČR na nejhorší místo na světě.
Jako laik bych chtěl autora požádat o sdělení, zda po více než roce od vypuknutí existuje nějaká statistická studie, která hodnotí závislost mezi mírou protiepidemických omezení a ukazateli pozitivity, nemocnosti, smrtnosti na covid, a pokud ano, k jakým došla výsledkům. Pokud se zběžně podívám pouze na evropské země, vyvolává to u mě první dojem, že mezi mírou omezení a "pandemickým dopadem" neexistuje v podstatě žádná závislost, snad až na nějaké turbulence v čase. A vyvolává to u mě otázku, zda se tu nejedná ještě o nějaký jiný mechanismus, nějaký "externí spouštěč" (teplota, proudění vzduchu, záření, úmyslné vypouštění viru), který v jednotlivých zemích "dávkuje" virus či zvyšuje/snižuje jeho nakažlivost a nebezpečnost.
Zajímalo by mě, co za motivaci ti alternativci mají? Dá se vyloučit pouhá hloupost? Pokud jo, pak už to musí být jen nějaké náboženské zaujetí a nebo motivace nějakého zisku - ať už politicko-bodového nebo jen egoisticky-pozornostního...
To je dobrá prasárna s tím EJCI - to zmate i nejednoho vědce. Kouknul jsem na IF a dobrý, říkám si. Je to trochu off topic, ale tak články o covidu se publikují různě. Ale fakt člověka nenapadne se podívat kdo je(byl) editor-in-chief...
Selektivita v přísnosti posuzování důkazů v závislosti na tom, nakolik se komu hodí do krámu, je bohužel součástí každé veřejné debaty.
Na zpochybňování epidemiologických modelů je bizarní to, že i kdyby byly všechny používané modely fundamentálně špatně, na současné situaci to prakticky nic nemění. Poznatek, že počty nemocných jsou vysoké a rostou, není výsledek komplikovaného modelování, ale prostý empirický fakt, ke kterému stačí spočítat obsazené ventilátory a případně porovnat se stavem před týdnem. Extrapolace aktuálního trendu by měla být základní hypotéza, takže pokud někdo chce argumentovat, že dojde k náhlému zvratu a epidemie začne sama od sebe ustupovat, měl by to odůvodnit nějakým nezávislým argumentem a určitě mu nestačí shodit používané modely. Zbytek rozhodování je otázka morální, ekonomická a politická. Nějak mi nedává smysl, proč by validita modelů měla v debatě o opatřeních hrát důležitou roli.
JAK VZNIKÁ DOBRÉ INFORMAČNÍHO POLE. Jako idealista-demokrat :-) bych očekával, že ve společnosti existuje "tajemný samopohyb", který vede k vyšší organizovanosti a tedy i k samo-řešení mj. toho všeho, co je v textu uvedeno. Když nad tím budeme přemýšlet, kde přesně je problém, tak je to "kvalita informačního pole". Jinými slovy nemohu vyčítat řidiči tramvaje, učitelce v mateřské školce nebo kuchaři, že se orientují a konají špatně, když kolem nich proudí nepřehledná mračna chybných a zmanipulovaných tezí. Ten problém ale přece lze popsat a najít hlavní viníky. To přece není samo od sebe a jen tak:
Nelze sice hlídat spontánní diskuse a zde vzniklé "úhly pohledu" na sociálních sítích, ale máme tu přece velká NÁZOROTVORNÁ média. Vznikl zde bohužel opakovaný mýtus, že tato velká média už nemají na nic vliv, že vyhrály sociální sítě atd. Není to pravda. A jsme nyní v situaci, kdy zřetelně vidíme, že zejména odpovědná (protože koncesionáři placená) velká Česká televize prostě nestačí, moderátoři nerozumí do hloubky problémům a zcela chybí odborné pořady, kde by se tyto věci o p a k o v a n ě řešily. Ono by se to potom už velmi snadno a rychle jen nasdílelo i na ty sociální sítě, protože třeba 5 % posluchačů by si toho všimlo a věřím tomu, že pokud by to bylo správné a k podstatě, že by tyto správné a dobré informace nakonec "prosákly" i k onomu řidiči tramvaje nebo kuchaři. Protože oni nemají primárně zlou vůli a jen a pouze nemají možnost se správně zorientovat.
Tedy nemáme primárně problém jen v nemocnicích, kde desítky tisíc lékařů a sester jsou na skutečné přední bojové linii s covidem, zcela jsme zaspali ohledně onoho INFORMAČNÍHO POLE. Co s tím?
Ten problém není jednoduchý, protože vytvořit lepší média je podobně těžké, jako udělat lepší politiku. V politice máme volby, o výsledku voleb rozhoduje informační kampaň před volbami (jaké obrazy si strany dokážou o sobě vytvořit) a podle toho následně jim dá hlasy volič. Ale kdo rozhoduje o lidech v České televizi? Existují nějaké volby novinářů? Přitom novináři jsou rovněž placení občany jako politici a i oni jsou veřejnou službou. Ta je ale téměř nefunkční. Navíc si dělají (na rozdíl od politiků) reklamu sami na sebe, nikdo nad nimi nemá moc (což je teoreticky asi správně), ale současně nikdo ani nekontroluje kvalitu jejich práce. My vlastně jen věříme, že to budou chtít dělat dobře a správně. A že mají kdesi dobrého šéfa, který sleduje veřejný zájem a blaho. Tato víra ale nestačí, to je hodně málo.
U soukromých TV je to asi OK a nevadí, ale pokud je ČT služba v e ř e j n á, kterou platí občané, měla by ČT sloužit. Aspoň tak kvalitně, jako dělá d o b r o v o l o l n ě a bez platu (!) autor textu výše.
Toto není skrytá politická kritika ČT, toto je jasné konstatování, že kdyby se stal nějaký zázrak, kdyby v ČT místo řekněme 50 současných redaktorů pracovalo 50 zcela jiných "osvícených" redaktorů-andělů, tak by mohli n a p ř í k l a d:
(1) Zcela změnit programové schéma a na 5 TV programech (ČT1, ČT2, ČT3, ART-Déčko, Sport) vyrobit aspoň jeden či dva špičkové programy t ý d n ě (krize trvá rok, vynásobte si to).
(2) Zorientovat se, kdo je odborník a má výsledky a tyto lidi si opakovaně zvát a dát jim ADEKVÁTNÍ PROSTOR (mám přímou informaci, že ČT odmítá dělat i s erudovanými odborníky live rozhovory!)
Atd. Jistě byste sami doplnili, co vše by ČT s rozpočtem 7 mld. korun jako velké a dominantní médium mohla dělat.
ZÁVĚR: Nevím, co s tím. Nějaké "volby do ČT" si zřejmě představit neumíme, můžeme sice apelovat a psát soukromé dopisy tu Kubalovi, tu Moravcovi s nadějí, že si něčeho všimnou a něco udělají. Ale to je marné a nefunguje. Takže máme ČT, která nedokáže ani opravit a sama často používá zavádějící termín "chirurgická" rouška, až všechny weby prodávají nikoliv správně "zdravotnické roušky", ale neexistující "chirurgické" (což jsem se dozvěděl až zcela náhodou dnes ráno v diskusi na vyšší úrovni kdesi na Clubhousu).
Můžeme sice neřešit ČT a sdílet odkazy třeba na tento článek, ale asi všichni tušíme, že je to málo, že by velice pomohlo, kdyby k o n e č n ě začala ČT fungovat a stala se aktivním a silným hráčem na straně dobrých informací. On ten problém je tak komplexní, že ukazuje na široké spektrum nedostatků a v celé společnosti. A veřejnost matoucí falešné lesklé třpytky na fasádě téměř nefungujícího "informačního zdroje" ČT jsou pak už jen velmi vlídný eufemismus. Ve skutečnosti jsou to p r i o r i t n ě klíčová velká média a konkrétní lidé v nich a jejich neschopnost, jež dovedly spolu s vládou i opozici ČR na nejhorší místo na světě.
Jako laik bych chtěl autora požádat o sdělení, zda po více než roce od vypuknutí existuje nějaká statistická studie, která hodnotí závislost mezi mírou protiepidemických omezení a ukazateli pozitivity, nemocnosti, smrtnosti na covid, a pokud ano, k jakým došla výsledkům. Pokud se zběžně podívám pouze na evropské země, vyvolává to u mě první dojem, že mezi mírou omezení a "pandemickým dopadem" neexistuje v podstatě žádná závislost, snad až na nějaké turbulence v čase. A vyvolává to u mě otázku, zda se tu nejedná ještě o nějaký jiný mechanismus, nějaký "externí spouštěč" (teplota, proudění vzduchu, záření, úmyslné vypouštění viru), který v jednotlivých zemích "dávkuje" virus či zvyšuje/snižuje jeho nakažlivost a nebezpečnost.
Zajímalo by mě, co za motivaci ti alternativci mají? Dá se vyloučit pouhá hloupost? Pokud jo, pak už to musí být jen nějaké náboženské zaujetí a nebo motivace nějakého zisku - ať už politicko-bodového nebo jen egoisticky-pozornostního...
Odkaz na preprint Stanfordské studie na medrxivu je rozbitý (zdvojené URL).
To je dobrá prasárna s tím EJCI - to zmate i nejednoho vědce. Kouknul jsem na IF a dobrý, říkám si. Je to trochu off topic, ale tak články o covidu se publikují různě. Ale fakt člověka nenapadne se podívat kdo je(byl) editor-in-chief...