Selektivita v přísnosti posuzování důkazů v závislosti na tom, nakolik se komu hodí do krámu, je bohužel součástí každé veřejné debaty.
Na zpochybňování epidemiologických modelů je bizarní to, že i kdyby byly všechny používané modely fundamentálně špatně, na současné situaci to prakticky nic nemění. Poznatek, že počty nemocných jsou vysoké a rostou, není výsledek komplikovaného modelování, ale prostý empirický fakt, ke kterému stačí spočítat obsazené ventilátory a případně porovnat se stavem před týdnem. Extrapolace aktuálního trendu by měla být základní hypotéza, takže pokud někdo chce argumentovat, že dojde k náhlému zvratu a epidemie začne sama od sebe ustupovat, měl by to odůvodnit nějakým nezávislým argumentem a určitě mu nestačí shodit používané modely. Zbytek rozhodování je otázka morální, ekonomická a politická. Nějak mi nedává smysl, proč by validita modelů měla v debatě o opatřeních hrát důležitou roli.
JAK VZNIKÁ DOBRÉ INFORMAČNÍHO POLE. Jako idealista-demokrat :-) bych očekával, že ve společnosti existuje "tajemný samopohyb", který vede k vyšší organizovanosti a tedy i k samo-řešení mj. toho všeho, co je v textu uvedeno. Když nad tím budeme přemýšlet, kde přesně je problém, tak je to "kvalita informačního pole". Jinými slovy nemohu vyčítat řidiči tramvaje, učitelce v mateřské školce nebo kuchaři, že se orientují a konají špatně, když kolem nich proudí nepřehledná mračna chybných a zmanipulovaných tezí. Ten problém ale přece lze popsat a najít hlavní viníky. To přece není samo od sebe a jen tak:
Nelze sice hlídat spontánní diskuse a zde vzniklé "úhly pohledu" na sociálních sítích, ale máme tu přece velká NÁZOROTVORNÁ média. Vznikl zde bohužel opakovaný mýtus, že tato velká média už nemají na nic vliv, že vyhrály sociální sítě atd. Není to pravda. A jsme nyní v situaci, kdy zřetelně vidíme, že zejména odpovědná (protože koncesionáři placená) velká Česká televize prostě nestačí, moderátoři nerozumí do hloubky problémům a zcela chybí odborné pořady, kde by se tyto věci o p a k o v a n ě řešily. Ono by se to potom už velmi snadno a rychle jen nasdílelo i na ty sociální sítě, protože třeba 5 % posluchačů by si toho všimlo a věřím tomu, že pokud by to bylo správné a k podstatě, že by tyto správné a dobré informace nakonec "prosákly" i k onomu řidiči tramvaje nebo kuchaři. Protože oni nemají primárně zlou vůli a jen a pouze nemají možnost se správně zorientovat.
Tedy nemáme primárně problém jen v nemocnicích, kde desítky tisíc lékařů a sester jsou na skutečné přední bojové linii s covidem, zcela jsme zaspali ohledně onoho INFORMAČNÍHO POLE. Co s tím?
Ten problém není jednoduchý, protože vytvořit lepší média je podobně těžké, jako udělat lepší politiku. V politice máme volby, o výsledku voleb rozhoduje informační kampaň před volbami (jaké obrazy si strany dokážou o sobě vytvořit) a podle toho následně jim dá hlasy volič. Ale kdo rozhoduje o lidech v České televizi? Existují nějaké volby novinářů? Přitom novináři jsou rovněž placení občany jako politici a i oni jsou veřejnou službou. Ta je ale téměř nefunkční. Navíc si dělají (na rozdíl od politiků) reklamu sami na sebe, nikdo nad nimi nemá moc (což je teoreticky asi správně), ale současně nikdo ani nekontroluje kvalitu jejich práce. My vlastně jen věříme, že to budou chtít dělat dobře a správně. A že mají kdesi dobrého šéfa, který sleduje veřejný zájem a blaho. Tato víra ale nestačí, to je hodně málo.
U soukromých TV je to asi OK a nevadí, ale pokud je ČT služba v e ř e j n á, kterou platí občané, měla by ČT sloužit. Aspoň tak kvalitně, jako dělá d o b r o v o l o l n ě a bez platu (!) autor textu výše.
Toto není skrytá politická kritika ČT, toto je jasné konstatování, že kdyby se stal nějaký zázrak, kdyby v ČT místo řekněme 50 současných redaktorů pracovalo 50 zcela jiných "osvícených" redaktorů-andělů, tak by mohli n a p ř í k l a d:
(1) Zcela změnit programové schéma a na 5 TV programech (ČT1, ČT2, ČT3, ART-Déčko, Sport) vyrobit aspoň jeden či dva špičkové programy t ý d n ě (krize trvá rok, vynásobte si to).
(2) Zorientovat se, kdo je odborník a má výsledky a tyto lidi si opakovaně zvát a dát jim ADEKVÁTNÍ PROSTOR (mám přímou informaci, že ČT odmítá dělat i s erudovanými odborníky live rozhovory!)
Atd. Jistě byste sami doplnili, co vše by ČT s rozpočtem 7 mld. korun jako velké a dominantní médium mohla dělat.
ZÁVĚR: Nevím, co s tím. Nějaké "volby do ČT" si zřejmě představit neumíme, můžeme sice apelovat a psát soukromé dopisy tu Kubalovi, tu Moravcovi s nadějí, že si něčeho všimnou a něco udělají. Ale to je marné a nefunguje. Takže máme ČT, která nedokáže ani opravit a sama často používá zavádějící termín "chirurgická" rouška, až všechny weby prodávají nikoliv správně "zdravotnické roušky", ale neexistující "chirurgické" (což jsem se dozvěděl až zcela náhodou dnes ráno v diskusi na vyšší úrovni kdesi na Clubhousu).
Můžeme sice neřešit ČT a sdílet odkazy třeba na tento článek, ale asi všichni tušíme, že je to málo, že by velice pomohlo, kdyby k o n e č n ě začala ČT fungovat a stala se aktivním a silným hráčem na straně dobrých informací. On ten problém je tak komplexní, že ukazuje na široké spektrum nedostatků a v celé společnosti. A veřejnost matoucí falešné lesklé třpytky na fasádě téměř nefungujícího "informačního zdroje" ČT jsou pak už jen velmi vlídný eufemismus. Ve skutečnosti jsou to p r i o r i t n ě klíčová velká média a konkrétní lidé v nich a jejich neschopnost, jež dovedly spolu s vládou i opozici ČR na nejhorší místo na světě.
1) Pokud si za příklad nekvalitního informování zvolíte názvoslovný detail typu chirurgická vs. zdravotnická rouška, tak se zdá, že na tom ČT není tak zle. Jestli máte jiný příklad se skutečným negativním dopadem, tak ho uveďte. Mne nic nenapadá, ale nesleduji ČT nijak zvlášť bedlivě.
2) Ti, na které nejvíce potřebujete působit, jsou zpravidla těmi, kdo se kvalitnímu zpravodajství vyhýbají jako čert kříži. I kdybyste měl v ČT (nebo kdekoli jinde) perfektní informační pořad s účastí nezaujatých špičkových odborníků, budou se na něj dívat lidé, kteří si kvalitní informace umějí opatřit tak jako tak. Konspirační teoretik naopak mainstream bude ignorovat tak nějak ze zásady.
3) Není jasné, jestli propagujete myšlenku voleb orgánů ČT, ale pokud ano: Očekávejte, že to bude fungovat asi tak dobře, jako volby do orgánů státní správy. Takže nic moc. A pravděpodobně spíš hůř. U voleb do parlamentu nebo zastupitelstev jde aspoň zčásti o konkrétní politiku (daně, veřejné stavby, důchody apod.), takže je volič aspoň částečně tlačen do racionálního zhodnocení programů z hlediska svých zájmů. U voleb to ČT by šlo jen o ideologii. Zvolen by byl ten, kdo by dokázal nejlépe vyhovět názorům lidu na homosexuály, muslimy, Putina, Trumpa, sudetoněmecký Landsmannschaft a trest smrti. Stačí kouknout, k jakým tématům bývá nejživější diskuse na zpravodajských serverech. Informační kvalita v popularizaci vědeckých výzkumů mezi nimi fakt není.
4) Obecně: Každý* ví, co dělat, aby se nemoc nešířila. Omezit kontakty na minimum, ty nevyhnutelné co nejvíc zkrátit, a mezi lidmi si vzít hadr na obličej. Nic víc na tom není. Každý chápe proč - když se s někým nesetkáte, nemůžete ho nakazit. Každý může vidět, že situace je vážná, data o počtech nemocných a mrtvých jsou veřejná. Vše ostatní jsou nepodstatné detaily, a s důvěrou vládě to nemá co dělat.
Pokud někdo tvrdí, že se účastní garážové párty, protože nerozumí logice PES, nebo protože mu chybí epidemiologická data, nebo protože má pochybnost o morální způsobilosti Romana Prymuly, tak kecá. Je to normální výmluva, která se používá, protože málokdo má kuráž přiznat, že mu jsou nějací mrtví či nemocní ukradení. A bude se používat tak dlouho, dokud ji budou lidé žrát.
Ještě pro jistotu poznámka: Tím 4. bodem výše nechci vzbudit dojem, že informování či argumentace k tématu pandemie jsou bezcenné. Koneckonců pan Kulveit tu odvádí velmi dobrou práci, a kdybych byl přesvědčen, že je to k ničemu, tak bych to tu nečetl a nekomentoval. Akorát je fajn si uvědomit, pro jaký účel je ta detailní argumentace relevantní. Pokud zrovna člověk nerozhoduje o zavádění opatření a jejich povaze, detailní analýzy může použít pro ukojení intelektuálního zájmu, ale na praktickém návodu k individuálnímu chování v době pandemie detaily nic moc nemění.
Jako laik bych chtěl autora požádat o sdělení, zda po více než roce od vypuknutí existuje nějaká statistická studie, která hodnotí závislost mezi mírou protiepidemických omezení a ukazateli pozitivity, nemocnosti, smrtnosti na covid, a pokud ano, k jakým došla výsledkům. Pokud se zběžně podívám pouze na evropské země, vyvolává to u mě první dojem, že mezi mírou omezení a "pandemickým dopadem" neexistuje v podstatě žádná závislost, snad až na nějaké turbulence v čase. A vyvolává to u mě otázku, zda se tu nejedná ještě o nějaký jiný mechanismus, nějaký "externí spouštěč" (teplota, proudění vzduchu, záření, úmyslné vypouštění viru), který v jednotlivých zemích "dávkuje" virus či zvyšuje/snižuje jeho nakažlivost a nebezpečnost.
Zajímalo by mě, co za motivaci ti alternativci mají? Dá se vyloučit pouhá hloupost? Pokud jo, pak už to musí být jen nějaké náboženské zaujetí a nebo motivace nějakého zisku - ať už politicko-bodového nebo jen egoisticky-pozornostního...
Většinově za tím nebude nic nekalého, a ani ne nutně hloupost (ve smyslu nízké inteligence). Spíš běžné kognitivní zkreslení, které je lidem vlastní. Představte si, že chcete přesvědčit člověka,
- který se považuje za chytrého a nerad uznává omyl (takových lidí je většina)
- kterému se nelíbí logické důsledky toho, o čem ho chcete přesvědčit, či dokonce ho tyto důsledky mohou nějak hmatatelně omezovat
- který již je přesvědčen o opaku a toto své přesvědčení už veřejně projevil
- který nemá rád vás nebo jiné lidi se stejným názorem v této věci.
Myslím, že to v takové situaci budete mít těžké, i pokud argumenty budou silně na vaší straně.
Hm, to bych i bral. Bude těžké ho přesvědčit. Ale přesto - málo kdy ten někdo bude aktivně chodit na veřejnost a snášet tam argumenty proč on má pravdu. Respektive spíš argumenty proč ten druhý nemá pravdu... respektive spíš než argumenty, tak řekněme dojmy.
Aktivně na veřejnost s argumenty chodí málokdo obecně. Myslíte to tak, že člověk musí mít nějaké zvláštní či vzácné povahové vlastnosti, aby hájil veřejně svůj mylný názor? Asi to je možné, ale pak jsou to podle mne stejné vlastnosti, které vedou jiné lidi k veřejné obhajobě svého správného názoru. Nezapomínejme, že i ten, kdo se mýlí, si myslí, že má pravdu. Koneckonců tentýž člověk může jindy hájit jiný názor, který bude správný. A z jeho pohledu tam není rozdíl.
Samozřejmě druhá věc jsou lidé, kteří tuší, že jejich pozice není úplně nejsilnější, ale z principu si odmítají připustit porážku. Nebo dokonce ti, kdo vědomě lžou. Ale pořád předpokládám, že i u různých alternativců jde většinou o "čestný omyl".
To je asi do značné míry pravda. Ale "poctivý" libertariánský argument se stále může obejít bez zpochybňování reality. Stačí postulovat, že individuální svoboda má vždy prioritu před zájmy společnosti a jakékoli její omezování je z definice špatně. Respektive, z trochu jiného úhlu pohledu, že X tisíc mrtvých a Y set tisíc nemocných je přijatelná cena za zachování svobod. Hodnotové východisko takového argumentu je jistě sporné, ale pokud ho přijmeme, pak z hlediska logiky a racionality není co namítat.
Takhle otevřeně ale argumentuje málokdo. Většinou se kritikové státních zásahů snaží tvrdit, že opačná politika by ochránila veřejný zájem téměř stejně dobře, nebo dokonce lépe. Docela zajímavá je otázka, jestli tento přístup (nijak specifický pro pandemii, zcela analogická debata je vedena dlouhá léta v otázce přístupu ke klimatickým změnám) je primárně argumentační strategie, nebo skutečné přesvědčení. Tedy
(a) libertarián uznává, že státní zásah by mohl něco zachránit, ale veřejně to nechce připustit, protože chce získat podporu lidí, kteří nesdílejí jeho libertariánské hodnoty; nebo
(b) libertarián věří, že státní zásahy nikdy nevedou k ničemu dobrému a že striktně individualistický přístup je vždy lepší pro dosažení nejen individualistických, ale i kolektivních cílů.
Mohu za sebe jako libertariána potvrdit, že jste to vystihnul podle mne velmi blízko pravdě. Uznávám kvalitní argumentaci i odbornou práci pana Kulveita, sdílím s ním i způsob vědecky-kritického myšlení. Ale neodpustím mu podporující spolupráci s mocenskými strukturami. Zvláště na studii, která má vládám přímo potvrdit správnost jejich konání.
Nesouhlasím s tím, že by libertariánství bylo pouhou vírou, bývá to výsledek širšího zájmu o poznávání zákonitostí a studia lidského jednání a prožívání. Má velmi pevný základ, daleko pevnější než podpora mocenských struktur. O tomto zřejmě zase pan Kulveit a podobní ví velmi málo.
A musím otevřeně přiznat, že je fakt extrémně těžké pro libertariána vyhnout se zásadním biasům v okamžiku, kdy cítí ohrožení svobod. Proto si troufám na vaši otázku odpovědět, že nejde o vědomou argumentační strategii, ale o neuvědomnělý boj za svobodu, kdy vše válcuje přesvědčení, že svoboda je nejdůležitější. U mne mají tito lidé logicky daleko vyšší sympatie, přestože počítám plně s tím, že jejich vědecký názor bude zkreslený. A vůbec mi to nevadí, pokud si toho jsem vědom. Jsem si absolutně jist, že mi ani pan Kulveit, ani Babiš, ani ostatní lidé prostřednictvím politiků nemají sebemenší právo nařizovat, co mám dělat. Stačí mi víra, že se dokážu svobodně a na základě informací rozhodnout správně lokálně. Budu velmi rád za to, pokud mi pan Kulveit zprostředkuje prediktivní modely a otevře je veřejnosti. Ale ne, že se nechá najmout politiky.
To je dobrá prasárna s tím EJCI - to zmate i nejednoho vědce. Kouknul jsem na IF a dobrý, říkám si. Je to trochu off topic, ale tak články o covidu se publikují různě. Ale fakt člověka nenapadne se podívat kdo je(byl) editor-in-chief...
Selektivita v přísnosti posuzování důkazů v závislosti na tom, nakolik se komu hodí do krámu, je bohužel součástí každé veřejné debaty.
Na zpochybňování epidemiologických modelů je bizarní to, že i kdyby byly všechny používané modely fundamentálně špatně, na současné situaci to prakticky nic nemění. Poznatek, že počty nemocných jsou vysoké a rostou, není výsledek komplikovaného modelování, ale prostý empirický fakt, ke kterému stačí spočítat obsazené ventilátory a případně porovnat se stavem před týdnem. Extrapolace aktuálního trendu by měla být základní hypotéza, takže pokud někdo chce argumentovat, že dojde k náhlému zvratu a epidemie začne sama od sebe ustupovat, měl by to odůvodnit nějakým nezávislým argumentem a určitě mu nestačí shodit používané modely. Zbytek rozhodování je otázka morální, ekonomická a politická. Nějak mi nedává smysl, proč by validita modelů měla v debatě o opatřeních hrát důležitou roli.
JAK VZNIKÁ DOBRÉ INFORMAČNÍHO POLE. Jako idealista-demokrat :-) bych očekával, že ve společnosti existuje "tajemný samopohyb", který vede k vyšší organizovanosti a tedy i k samo-řešení mj. toho všeho, co je v textu uvedeno. Když nad tím budeme přemýšlet, kde přesně je problém, tak je to "kvalita informačního pole". Jinými slovy nemohu vyčítat řidiči tramvaje, učitelce v mateřské školce nebo kuchaři, že se orientují a konají špatně, když kolem nich proudí nepřehledná mračna chybných a zmanipulovaných tezí. Ten problém ale přece lze popsat a najít hlavní viníky. To přece není samo od sebe a jen tak:
Nelze sice hlídat spontánní diskuse a zde vzniklé "úhly pohledu" na sociálních sítích, ale máme tu přece velká NÁZOROTVORNÁ média. Vznikl zde bohužel opakovaný mýtus, že tato velká média už nemají na nic vliv, že vyhrály sociální sítě atd. Není to pravda. A jsme nyní v situaci, kdy zřetelně vidíme, že zejména odpovědná (protože koncesionáři placená) velká Česká televize prostě nestačí, moderátoři nerozumí do hloubky problémům a zcela chybí odborné pořady, kde by se tyto věci o p a k o v a n ě řešily. Ono by se to potom už velmi snadno a rychle jen nasdílelo i na ty sociální sítě, protože třeba 5 % posluchačů by si toho všimlo a věřím tomu, že pokud by to bylo správné a k podstatě, že by tyto správné a dobré informace nakonec "prosákly" i k onomu řidiči tramvaje nebo kuchaři. Protože oni nemají primárně zlou vůli a jen a pouze nemají možnost se správně zorientovat.
Tedy nemáme primárně problém jen v nemocnicích, kde desítky tisíc lékařů a sester jsou na skutečné přední bojové linii s covidem, zcela jsme zaspali ohledně onoho INFORMAČNÍHO POLE. Co s tím?
Ten problém není jednoduchý, protože vytvořit lepší média je podobně těžké, jako udělat lepší politiku. V politice máme volby, o výsledku voleb rozhoduje informační kampaň před volbami (jaké obrazy si strany dokážou o sobě vytvořit) a podle toho následně jim dá hlasy volič. Ale kdo rozhoduje o lidech v České televizi? Existují nějaké volby novinářů? Přitom novináři jsou rovněž placení občany jako politici a i oni jsou veřejnou službou. Ta je ale téměř nefunkční. Navíc si dělají (na rozdíl od politiků) reklamu sami na sebe, nikdo nad nimi nemá moc (což je teoreticky asi správně), ale současně nikdo ani nekontroluje kvalitu jejich práce. My vlastně jen věříme, že to budou chtít dělat dobře a správně. A že mají kdesi dobrého šéfa, který sleduje veřejný zájem a blaho. Tato víra ale nestačí, to je hodně málo.
U soukromých TV je to asi OK a nevadí, ale pokud je ČT služba v e ř e j n á, kterou platí občané, měla by ČT sloužit. Aspoň tak kvalitně, jako dělá d o b r o v o l o l n ě a bez platu (!) autor textu výše.
Toto není skrytá politická kritika ČT, toto je jasné konstatování, že kdyby se stal nějaký zázrak, kdyby v ČT místo řekněme 50 současných redaktorů pracovalo 50 zcela jiných "osvícených" redaktorů-andělů, tak by mohli n a p ř í k l a d:
(1) Zcela změnit programové schéma a na 5 TV programech (ČT1, ČT2, ČT3, ART-Déčko, Sport) vyrobit aspoň jeden či dva špičkové programy t ý d n ě (krize trvá rok, vynásobte si to).
(2) Zorientovat se, kdo je odborník a má výsledky a tyto lidi si opakovaně zvát a dát jim ADEKVÁTNÍ PROSTOR (mám přímou informaci, že ČT odmítá dělat i s erudovanými odborníky live rozhovory!)
Atd. Jistě byste sami doplnili, co vše by ČT s rozpočtem 7 mld. korun jako velké a dominantní médium mohla dělat.
ZÁVĚR: Nevím, co s tím. Nějaké "volby do ČT" si zřejmě představit neumíme, můžeme sice apelovat a psát soukromé dopisy tu Kubalovi, tu Moravcovi s nadějí, že si něčeho všimnou a něco udělají. Ale to je marné a nefunguje. Takže máme ČT, která nedokáže ani opravit a sama často používá zavádějící termín "chirurgická" rouška, až všechny weby prodávají nikoliv správně "zdravotnické roušky", ale neexistující "chirurgické" (což jsem se dozvěděl až zcela náhodou dnes ráno v diskusi na vyšší úrovni kdesi na Clubhousu).
Můžeme sice neřešit ČT a sdílet odkazy třeba na tento článek, ale asi všichni tušíme, že je to málo, že by velice pomohlo, kdyby k o n e č n ě začala ČT fungovat a stala se aktivním a silným hráčem na straně dobrých informací. On ten problém je tak komplexní, že ukazuje na široké spektrum nedostatků a v celé společnosti. A veřejnost matoucí falešné lesklé třpytky na fasádě téměř nefungujícího "informačního zdroje" ČT jsou pak už jen velmi vlídný eufemismus. Ve skutečnosti jsou to p r i o r i t n ě klíčová velká média a konkrétní lidé v nich a jejich neschopnost, jež dovedly spolu s vládou i opozici ČR na nejhorší místo na světě.
1) Pokud si za příklad nekvalitního informování zvolíte názvoslovný detail typu chirurgická vs. zdravotnická rouška, tak se zdá, že na tom ČT není tak zle. Jestli máte jiný příklad se skutečným negativním dopadem, tak ho uveďte. Mne nic nenapadá, ale nesleduji ČT nijak zvlášť bedlivě.
2) Ti, na které nejvíce potřebujete působit, jsou zpravidla těmi, kdo se kvalitnímu zpravodajství vyhýbají jako čert kříži. I kdybyste měl v ČT (nebo kdekoli jinde) perfektní informační pořad s účastí nezaujatých špičkových odborníků, budou se na něj dívat lidé, kteří si kvalitní informace umějí opatřit tak jako tak. Konspirační teoretik naopak mainstream bude ignorovat tak nějak ze zásady.
3) Není jasné, jestli propagujete myšlenku voleb orgánů ČT, ale pokud ano: Očekávejte, že to bude fungovat asi tak dobře, jako volby do orgánů státní správy. Takže nic moc. A pravděpodobně spíš hůř. U voleb do parlamentu nebo zastupitelstev jde aspoň zčásti o konkrétní politiku (daně, veřejné stavby, důchody apod.), takže je volič aspoň částečně tlačen do racionálního zhodnocení programů z hlediska svých zájmů. U voleb to ČT by šlo jen o ideologii. Zvolen by byl ten, kdo by dokázal nejlépe vyhovět názorům lidu na homosexuály, muslimy, Putina, Trumpa, sudetoněmecký Landsmannschaft a trest smrti. Stačí kouknout, k jakým tématům bývá nejživější diskuse na zpravodajských serverech. Informační kvalita v popularizaci vědeckých výzkumů mezi nimi fakt není.
4) Obecně: Každý* ví, co dělat, aby se nemoc nešířila. Omezit kontakty na minimum, ty nevyhnutelné co nejvíc zkrátit, a mezi lidmi si vzít hadr na obličej. Nic víc na tom není. Každý chápe proč - když se s někým nesetkáte, nemůžete ho nakazit. Každý může vidět, že situace je vážná, data o počtech nemocných a mrtvých jsou veřejná. Vše ostatní jsou nepodstatné detaily, a s důvěrou vládě to nemá co dělat.
Pokud někdo tvrdí, že se účastní garážové párty, protože nerozumí logice PES, nebo protože mu chybí epidemiologická data, nebo protože má pochybnost o morální způsobilosti Romana Prymuly, tak kecá. Je to normální výmluva, která se používá, protože málokdo má kuráž přiznat, že mu jsou nějací mrtví či nemocní ukradení. A bude se používat tak dlouho, dokud ji budou lidé žrát.
Ještě pro jistotu poznámka: Tím 4. bodem výše nechci vzbudit dojem, že informování či argumentace k tématu pandemie jsou bezcenné. Koneckonců pan Kulveit tu odvádí velmi dobrou práci, a kdybych byl přesvědčen, že je to k ničemu, tak bych to tu nečetl a nekomentoval. Akorát je fajn si uvědomit, pro jaký účel je ta detailní argumentace relevantní. Pokud zrovna člověk nerozhoduje o zavádění opatření a jejich povaze, detailní analýzy může použít pro ukojení intelektuálního zájmu, ale na praktickém návodu k individuálnímu chování v době pandemie detaily nic moc nemění.
Jako laik bych chtěl autora požádat o sdělení, zda po více než roce od vypuknutí existuje nějaká statistická studie, která hodnotí závislost mezi mírou protiepidemických omezení a ukazateli pozitivity, nemocnosti, smrtnosti na covid, a pokud ano, k jakým došla výsledkům. Pokud se zběžně podívám pouze na evropské země, vyvolává to u mě první dojem, že mezi mírou omezení a "pandemickým dopadem" neexistuje v podstatě žádná závislost, snad až na nějaké turbulence v čase. A vyvolává to u mě otázku, zda se tu nejedná ještě o nějaký jiný mechanismus, nějaký "externí spouštěč" (teplota, proudění vzduchu, záření, úmyslné vypouštění viru), který v jednotlivých zemích "dávkuje" virus či zvyšuje/snižuje jeho nakažlivost a nebezpečnost.
Zajímalo by mě, co za motivaci ti alternativci mají? Dá se vyloučit pouhá hloupost? Pokud jo, pak už to musí být jen nějaké náboženské zaujetí a nebo motivace nějakého zisku - ať už politicko-bodového nebo jen egoisticky-pozornostního...
Většinově za tím nebude nic nekalého, a ani ne nutně hloupost (ve smyslu nízké inteligence). Spíš běžné kognitivní zkreslení, které je lidem vlastní. Představte si, že chcete přesvědčit člověka,
- který se považuje za chytrého a nerad uznává omyl (takových lidí je většina)
- kterému se nelíbí logické důsledky toho, o čem ho chcete přesvědčit, či dokonce ho tyto důsledky mohou nějak hmatatelně omezovat
- který již je přesvědčen o opaku a toto své přesvědčení už veřejně projevil
- který nemá rád vás nebo jiné lidi se stejným názorem v této věci.
Myslím, že to v takové situaci budete mít těžké, i pokud argumenty budou silně na vaší straně.
Hm, to bych i bral. Bude těžké ho přesvědčit. Ale přesto - málo kdy ten někdo bude aktivně chodit na veřejnost a snášet tam argumenty proč on má pravdu. Respektive spíš argumenty proč ten druhý nemá pravdu... respektive spíš než argumenty, tak řekněme dojmy.
Aktivně na veřejnost s argumenty chodí málokdo obecně. Myslíte to tak, že člověk musí mít nějaké zvláštní či vzácné povahové vlastnosti, aby hájil veřejně svůj mylný názor? Asi to je možné, ale pak jsou to podle mne stejné vlastnosti, které vedou jiné lidi k veřejné obhajobě svého správného názoru. Nezapomínejme, že i ten, kdo se mýlí, si myslí, že má pravdu. Koneckonců tentýž člověk může jindy hájit jiný názor, který bude správný. A z jeho pohledu tam není rozdíl.
Samozřejmě druhá věc jsou lidé, kteří tuší, že jejich pozice není úplně nejsilnější, ale z principu si odmítají připustit porážku. Nebo dokonce ti, kdo vědomě lžou. Ale pořád předpokládám, že i u různých alternativců jde většinou o "čestný omyl".
To je asi do značné míry pravda. Ale "poctivý" libertariánský argument se stále může obejít bez zpochybňování reality. Stačí postulovat, že individuální svoboda má vždy prioritu před zájmy společnosti a jakékoli její omezování je z definice špatně. Respektive, z trochu jiného úhlu pohledu, že X tisíc mrtvých a Y set tisíc nemocných je přijatelná cena za zachování svobod. Hodnotové východisko takového argumentu je jistě sporné, ale pokud ho přijmeme, pak z hlediska logiky a racionality není co namítat.
Takhle otevřeně ale argumentuje málokdo. Většinou se kritikové státních zásahů snaží tvrdit, že opačná politika by ochránila veřejný zájem téměř stejně dobře, nebo dokonce lépe. Docela zajímavá je otázka, jestli tento přístup (nijak specifický pro pandemii, zcela analogická debata je vedena dlouhá léta v otázce přístupu ke klimatickým změnám) je primárně argumentační strategie, nebo skutečné přesvědčení. Tedy
(a) libertarián uznává, že státní zásah by mohl něco zachránit, ale veřejně to nechce připustit, protože chce získat podporu lidí, kteří nesdílejí jeho libertariánské hodnoty; nebo
(b) libertarián věří, že státní zásahy nikdy nevedou k ničemu dobrému a že striktně individualistický přístup je vždy lepší pro dosažení nejen individualistických, ale i kolektivních cílů.
Mohu za sebe jako libertariána potvrdit, že jste to vystihnul podle mne velmi blízko pravdě. Uznávám kvalitní argumentaci i odbornou práci pana Kulveita, sdílím s ním i způsob vědecky-kritického myšlení. Ale neodpustím mu podporující spolupráci s mocenskými strukturami. Zvláště na studii, která má vládám přímo potvrdit správnost jejich konání.
Nesouhlasím s tím, že by libertariánství bylo pouhou vírou, bývá to výsledek širšího zájmu o poznávání zákonitostí a studia lidského jednání a prožívání. Má velmi pevný základ, daleko pevnější než podpora mocenských struktur. O tomto zřejmě zase pan Kulveit a podobní ví velmi málo.
A musím otevřeně přiznat, že je fakt extrémně těžké pro libertariána vyhnout se zásadním biasům v okamžiku, kdy cítí ohrožení svobod. Proto si troufám na vaši otázku odpovědět, že nejde o vědomou argumentační strategii, ale o neuvědomnělý boj za svobodu, kdy vše válcuje přesvědčení, že svoboda je nejdůležitější. U mne mají tito lidé logicky daleko vyšší sympatie, přestože počítám plně s tím, že jejich vědecký názor bude zkreslený. A vůbec mi to nevadí, pokud si toho jsem vědom. Jsem si absolutně jist, že mi ani pan Kulveit, ani Babiš, ani ostatní lidé prostřednictvím politiků nemají sebemenší právo nařizovat, co mám dělat. Stačí mi víra, že se dokážu svobodně a na základě informací rozhodnout správně lokálně. Budu velmi rád za to, pokud mi pan Kulveit zprostředkuje prediktivní modely a otevře je veřejnosti. Ale ne, že se nechá najmout politiky.
Odkaz na preprint Stanfordské studie na medrxivu je rozbitý (zdvojené URL).
To je dobrá prasárna s tím EJCI - to zmate i nejednoho vědce. Kouknul jsem na IF a dobrý, říkám si. Je to trochu off topic, ale tak články o covidu se publikují různě. Ale fakt člověka nenapadne se podívat kdo je(byl) editor-in-chief...