Na schématickém náčrtu vidíte, jak se různé faktory v čase mohou podílet na omezení šíření covidu. Těmi základními faktory jsou imunita po covidu, vakcinace, plošná opatření, a testy. Pokud je kombinace faktorů dostačující, epidemie klesá - zelená čára schematicky naznačuje pokles s “pseudoR” třeba 0.8, červená hranici stagnace a růstu.

Zhruba řečeno, jednotlivé redukční faktory se vzájemně násobí. Růst počtu očkovaných, růst počtu testů, a i posun k letnímu počasí vytvářejí postupně prostor, který lze využít k rušení plošných omezení. Zdůrazňuji, že tento prostor vzniká “v něčem jako R”, ne v počtech případů. (Tedy ten prostor je od 0.7 do 0.85, např.) Klesající počty případů ukazují, že se daří držet v bezpečném pásmu "R kolem 0.8".

Nejdražší plošná omezení, typu zavření škol a obchodů, jsou vůbec nejdražším způsobem redukce R, proto je ideální je nahradit za něco jiného co nejdříve. V mezidobí dokud není dost vakcín je překlenovacím řešením testování. Pozor na nesmyslné tlaky testování rušit, pokud pokles případů klesne. Je to přesně naopak - i teď by dávalo smysl testovat ještě víc, a vzniklý prostor využít k rychlejšímu otevření např. služeb.

Co se stane, pokud se “rozvolní” rychleji, než na co je vytvořený prostor očkováním, testováním a létem? Typicky se zvýší riziko změny trendu (byť velká 5. vlna nenastane) a odloží pozdější “balíčky”.

Pochopitelně otázka na rušení jakých plošných omezení využít vznikající prostor nejdřív je velmi politická, ale je nutné chápat celou cenu různých voleb: například tlak na okamžité spuštění organizovaného hromadného sportu je zároveň tlakem za riziko méně dětí ve školách a pozdější otevření kultury.

Nevděčnou rolí epidemiologů je v tom říkat “ne, nemůžete mít všichni všechno otevřené hned”. Představa, že “společným nepřítelem” všech zájmových skupin jsou právě epidemiologové, a když je zájmové skupiny kolektivně porazí, epidemie zmizí, je ovšem nebezpečný omyl. Česko si tento "triumf všech" zkusilo v prosinci.