Mrtvé navíc zabíjí COVID. Kde se lidé skutečně nakazily nám data z trasování často neřeknou

Poznámka k častým dezinterpretacím dvou populárních statistik

Poznámka k častým dezinterpretacím dvou populárních statistik

Mortalita

I. V podstatě všechny mrtvé “navíc” (excess mortality) v ČR zabil COVID. Přímo a kauzálně. Spekulace o jiných důvodech proč mohli umřít jsou většinou někde na škále mezi “velmi nepravděpodobné” po “totální fantasmagorie”.

Proč? Je pro to několik dosti přesvědčivých důvodů:

1. Velmi dobrá korelace excess mortality s prokázanými úmrtími na COVID. Plausibilní alternativní příčiny úmrtí by musely mít tu vlastnost, že velmi přesně kopírují epidemii COVID, s efektem v řádu týdne či dvou. To řadu vysvětlení vylučuje. Možnosti typu zanedbané prohlídky, odložená odkladná péče, neléčené jiné nemoci či zhoršení psychického stavu tuto vlastnost rozhodně nemají.

Jednoduchý příklad: můžete si představit co se stane když třeba někdo nedorazil na ozařování při probíhající léčbě rakoviny - zvýší se pravděpodobnost jeho smrti v řádu měsíců až let, nejdříve možná týdnů. Takové omezení péče v nějakém čase zvýší mortalitu s časově poměrně roztaženém intervalu přes mnoho měsíců, nebo alespoň mnoho týdnů.

Matematicky by se dalo říci, že nadbytečná mortalita způsobená podobnými příčinami je konvolucí koronavirové vlny a poměrně "rozplizlé" distribuce.

Nadbytečná mortalita, kterou jsme na vzestupu druhé vlny viděli, je "konvolucí" COVID mortality a velmi úzkého peaku, v řádu týdne či dvou. Tedy mechanismy, které mohou nadbytečné smrti vysvětlit, musí být pouze něco, co "účinkuje" v řadu plusminus týden podobně jako COVID (resp. do tohoto okna se vejde velká většina účinku).

To naprostou většinu alternativ vylučuje nebo činí extrémně nepravděpodobným.

2. Nadbytečná mortalita má zdá mortalitní profil COVIDu i podle věkových kategorií. To v podstatě vylučuje řadu dalších hypotéz - např. pokud by zvýšená mortalita byla daná zásadním omezením akutní péče, není jasné, proč by takové zvýšení bylo rizikové pro různé věkové skupiny různě, a podobně jako COVID bylo mnohem rizikovější pro starší.

Jednoduchý příklad: pokud by se vzhledem k přetížení nemocnic zhoršila péče a zvýšila úmrtnost obětí autonehod, týkalo by se to všech věkových skupin, neplatilo by, že se několikanásobně zvýšilo riziko smrti osmdesátníků (oproti běžnému riziku smrti osmdesátníků!) a nic nestalo s mortalitou dvacetiletých.

3. Přirozený experiment, zda za úmrtí může přímo COVID, nebo vše co se děje okolo, poskytuje jarní vlna. Na jaře byla v ČR proticovidová opatření přísnější, podobně došlo k omezení péče, strachu nemocných chodit na prohlídky, a podobně. Žádná statisticky významná změna mortality na jaře nenastala.

Za mrtvé tedy skoro jistě nemůže ani stres, ani opatření, ani omezení péče.

Nejjednodušším vysvětlením rozdílu je, že jde prostě přímo o COVID, pouze ty mrtvé nikdo netestoval. (Spekulace proč v komentáři)

(Pozn. samozřejmě statistické uvažování samo o sobě nemůže vyloučit fantasmagorie typu že dodateční mrtví zemřeli na paralelně probíhající epidemii chřipky nebo zápalů plic, která má zároveň stejný průběh jako epidemie COVIDu, a nedetekují ji testy na chřipku.)

Data z trasování

II. Zdrojem naprostých blábolů jsou odborně nesmyslné interpretace dat z trasování.

Identifikace míst, kde se někdo nakazil, je dána kombinací toho, kde se lidé skutečně nakazí, kdo se otestuje, kdo je trasován, jak spolupracuje při trasování a co si kdo pamatuje, ....

V situaci teď, ale i několik posledních měsíců, data z trasování ukazují v podstatě kdo se testuje a jaký typ přenosu se daří trasovat, nic moc navíc. Nepřekvapivě jsou to domácnosti (kdo se nakazí v rodině tak to většinou zároveň ví, zároveň domácnost hygieně nezapírá) a zaměstnání (kdo už se testuje většinou i tento zdroj zná a hlásí). Zároveň doma a v práci tráví lidé nejvíc času, přitom riziko by dávalo smysl vztáhnout třeba vzhledem k době strávené v daném prostředí.

Že se v trasování neobjevovaly i v době jejich otevření (skoro) žádné nákazy např. z restaurací, fitness, obchodů, lanovek,… by platilo i v případě, že se tam nákaza šíří velmi mnoho, i pokud velmi málo. V duchu Bayesovské statistiky nám tedy absence takových případů v ČR nic významného neříká, a mnohem větší váhu musí mít “prior” založený na mezinárodních studiích, případně mechanických modelech šíření aerosolů.

Trochu podobným případem jsou školy, kde většina KHS ve většině případů vychází z chybné metodiky, předpokládající, že děti ve školách neustále pečlivě nosí správně nasazené roušky, a riziko přenosu tak téměř neexistuje. Proto se spolužáci nakažených většinou netestují. Odhalených clusterů ve školách je pak v každém případě málo, ale nevíme, jestli je jich málo jen dotrasovaných, nebo i ve skutečnosti.