Se školami je to složitější

Riziko vě školách se nedá zjednodušit na je-není. Česko zavíralo školy spíš později než jiné země EU. Plus k otřesné práci s publikovým výzkumem

Tři poznámky ke školám a veřejné diskusi ke školám

Na otázku přenosu ve školách se nedá odpovědět binárně

Jak mi přijde že je to s otevřením škol fakticky, jsem většinou psal na facebooku 8.3. (https://www.facebook.com/kulveit/posts/10157811887565108), stále to platí, jen něco lze trochu rozvést

"Začátkem dubna bude opět aktuální otázka otevření škol - což by podle mě mělo být prioritou. Na bezpečném otevření škol je potřeba pracovat teď, ne za tři týdny

Na toho téma doporučuju dva texty

1. Analýzu rizikovosti školního prostředí od Cyrila Broma

https://tarantula.ruk.cuni.cz/AKTUALITY-11899-version1...

- podle mě vyvážený evidence-based souhrn toho, co víme o situaci na podzim v Česku

2. Analýza založená na epidemiologických modelech z IDM

https://covid.idmod.org/data/Stepping_Back_to_School.pdf

- vysvětluje zásadní věc pro pochopení významu škol pro šíření epidemie: školy mohou být poměrně bezpečné prostředí, kde infekce zanesená zvenku spíš vyhasne. Školy ale mohou být naopak i nebezpečný rezervoár infekce, kde se COVID šíří nepozorovaně, a masivně přetéká do okolní komunity.

Trochu jinak řečeno, je naprosto zásadní jaké "efektivní R" je uvnitř škol, a je také důležitá prevalence venku.

V režimu vysokého R uvnitř škol (například 2.5) a nízkého testování se uvnitř škol mohou rozvinout masivní clustery, od žáků se nakazí jejich rodiče, a v druhém kroku i rizikové skupiny.

V režimu nízkého R uvnitř škol (např. 0.5) je nákaza do škol spíš zanášena, a uvnitř škol "uhasíná".

Data v dostupné odborné literatuře jsou podle mě nejlépe vysvětlitelná právě tím, že rizikovost školního prostředí je vysoce variabilní. Spory typu "zde máme 10 studií jak jsou školy bezpečné" vs. "zde máme 10 studií jak jsou školy nebezpečné" proto nejsou něco, co by situaci pomohlo"

Od začátku března přibylo spíš víc důkazů pro tuto tezi. Vzato optimisticky, v praxi zřejmě školy lze zabezpečit. Ale nejsou bezpečné samy od sebe.

V tomto směru mi přijde současný plán otevření rozumný, kombinující dost malé riziko negativního vlivu otevřených škol na brzdění, s velkou částí přínosu osobní přítomnosti dětí ve škole. Pro koho je ovšem plán rotací nepohodlný jsou rodiče a i samotné školy, a voliči jsou rodiče, takže lze čekat silný populistický tlak proti rotacím.

Otevírat po okresech přitom umožňuje vrátit se k prezenční výuce dřív tam, kde je to možné. V malé části okresů, kde není jasné, zda epidemie ještě neroste, by riziko bylo nesmyslné. Zároveň narozdíl od obchodů, u škol nehrozí, že by někdo začal posílal děti do školy o okres vedle.

Co může být dost problém je zhruba třetina veřejnosti s názory podobnými pro-covidovým aktivistům, která dost možná věří nějaké kombinaci tezí “pro děti není covid-19 nebezpečný”, “roušky a respirátory jsou pro děti škodlivé”, “testy jsou zlo”, “dítě s příznaky rýmy bereme jako by mělo rýmu” a tak dále.

Dvě poznámky k veřejné diskusi

Jak nepracovat s odbornou literaturou

1. Serózní práce s odbornou literaturou vypadá tak, že se u každé hypotézy díváme nejen na to, co ji podporuje, ale i na evidenci, která je naopak protichůdná nebo nějaký závěr vyvrací. V případě škol existuje řada článků ukazujících i to, že někdy školy byly nebezpečné, i dat ukazujících že někde významným zdrojem šíření nebyly.

Výš popsaný model variabilního rizika má výhodu, že vysvětluje obojí, zároveň je přitom podpořen řadou modelů šíření covid uvnitř škol.

Bohužel v ČR diskusi ovlivňuje spíš několik ukázek poměrně šílené aktivistické práce s odbornou literaturou ve stylu "najdu jen to, co se mi hodí"... a pokud výzkum neříká přesně co chci, cituji jej stejně! (Originální prameny stejně skoro nikdo nečte...)

Občas to je docela bizár: například na podporu teze typu “děti covid nešíří a školy nemají žádný vliv” se cituje studie Monod et.al., Science, 2021. Doslovně článek říká např. “we estimate that overall, school opening is indirectly associated with a 26% increase in SARS-CoV-2 transmission”, varuje před extrapolací na nové varianty “more-transmissible SARS-CoV-2 variants could increase reproduction numbers to above one from all age groups, which implies substantial spread from all age groups, and require generally stricter control measures across all ages to prevent COVID-19–attributable deaths” a navrhuje otevření škol kompenzovat intenzivnějším omezením šíření covidu mezi lidmi v produktiovním věku “the impact of school reopening on resurgent COVID-19 is mitigated most effectively by strengthening disease control among adults aged 20 to 49.” Ano, celkově článek ukazuje, že hlavní skupinou, která v USA udržela R nad 1 u původní variantu COVID, jsou lidé 20-50 a hlavní opatření by se měla soustředit na ně.

Zavírá Česko školy víc než jiné země?

Trochu zmatený proud diskuse vychází z pozorování, že v délce uzavření škol je Česko jednou z nejpostiženějších zemí, a naznačuje, že je v tom ČR nějak výjimečně “zavírací” země.

Když se na problém podíváme z jiné perspektivy, situace se ale dost změní - stačí si položit otázku “za jak špatné epidemické situace jiné země EU zavírají školy”, případně “při jakém zlepšení epidemické situace jiné země EU otevírají školy”.

Dá se pak říci, že neobvykle “zavírací” země zavírají školy už při menším zhoršení, a naopak “méně zavírací” se snaží udržet školy otevřené i při vysoké incidenci.

Seriózní analýza by dala dost práce. Rychlý průzkum datasetu OxCGRT naznačuje následující. (Podotýkám, že v našich studiích sbíráme vlastní data - dataset OxCGRT není podle našich zkušeností vždy úplně spolehlivý a klasifikace otevření škol není úplně šťastná)

a. Můžeme se podívat např. na přechod z úrovně opatření 2 do stupně 3 - podle klasifikace datasetu “úroveň 2 je povinné uzavření (pouze některé úrovně nebo kategorie, např. střední škola nebo jen veřejné školy), 3 - povinné uzavření všech úrovní škol.” Případně lze analyzovat přechody 1 -> 2 (to je zavření části škol) a naopak opačné přechody, t.j. otevření škol. Česko z toho vychází na podzim jako země, která se školy snaží mít spíš otevřené i při vysokém počtu případů. Medián incidence při které země zavírají školy je znatelně nižší.

b. Také se lze podívat, které země udržely školy otevřené i při vysoké incidenci, a jak dlouho. Vybral jsem země, které měly cokoliv jiného než “Stupeň 3” a vyšší incidence než 750 případů za den na 1M obyvatel podle OWID. Vždy uvádím datum, kdy incidence překročila 750, datum přechodu do 3, maximální dosaženou incidenci, a subjektivní komentář.

Belgie 2020-10-19 … 2020-10-28 max 1416

Španělsko 2021-01-22 ... 2021-01-28 max 758

Estonsko 2021-02-27 … 2021-03-10 max 1053

Chorvatsko 2020-11-26 …. 2020-12-13 max 888

Portugalsko 2021-01-10 - 2021-01-21 max 1083

(vynecháno drobné Lucembursko)

Belgie se následně v listopadu spolu s ČR pohybovala na čelných příčkách žebříčku úmrtí. Portugalsko s vlnou B 1.1.7 a nedostatkem lůžek je obecně známé. Chorvatsko vedlo žebříček úmrtí koncem listopadu. U Španělska se zdá se zvládli vlnu B 1.1.7 s incidencí těsně nad 750 zabrzdit bez úplného zavření škol, a Estonsko brzo hodnotit. Že by tento seznam zemí byl seznamem inspirativních příkladů mi nepřipadá.

Česko zřejmě není specifické tím, že by zavíralo školy i za příznivé situace, ale mimo jiné tím, že

1. Nechalo epidemii rozjet na konci léta a v září, včetně otevření škol s minimálníma opatřeníma. Pořád většina lidí nechápe: intervence ovlivňují pouze R, ne počet případů. V prvním přiblížení … pokud by sada omezení byla od října úplně stejná, ale 1.10. byl počet nakažených čtvrtinový, tak se ta čtvrtina zhruba “přenáší” celou dobu.

2. Poměrně unikátní a zbytečnou “Vánoční” vlnou, vyvolanou porušováním vlastního protiepidemického systému.

3. Pozdní reakcí na variantu B 1.1.7

Přesně podle toho před čím od jara 2020(!) mnozí varujeme: nechat epidemii rozjet do stavu “promořování na hraně kapacity nemocnic” zároveň přináší vysoký počet mrtvých, zároveň dlouhodobá extrémně drahá plošná opatření, protože udržovat R blízko 1 s vysokým počtem případů nejde jinak. Zároveň je takový stav psychicky nejspíš velmi náročný pro společnost, právě kvůli kombinaci vysokých ztrát na životech a dlouhých omezení.