Discussion about this post

User's avatar
Miroslav Janata's avatar

Tato diskuse stojí na premise, že je nutné společnost trvale udržovat ve vegetativním módu.

Tedy, že nelze citlivě dávkovat epidemiologický přístup k jednotlivým osobám podle jejich míry rizika, a je nutné se všemi nakládat rovnostářsky. Zdá se, že epidemiologové studovali zbytečně, stačí-li série triviálních plošných opatření, která se liší v detailech zboží a služeb, které někdo moudrý vypne, a po čase, budou-li poté lidé dostatečně hodní a neurvou se ze řetězu, zase na chvíli zapne.

Covidpas je produktem tohoto pozoruhodného myšlení - rezignace na skutečnou kompetenci a vzdělanost, na víru v schopnost imunizace a doočkování populace v rozumném čase, a jejím nahrazením vládou fachidiotů a populistů. Nebo jde o politický nástroj pro implementaci dalších společenských změn - k horšímu.

Ministerstvo zdravotnictví, snad v touze ještě vylepšit svou vynikající reputaci, vydánlo opatření, o jejichž zákonnosti panují důvodné pochybnosti. S odůvodněním, že v nejhorším mohou fungovat do té doby, než je soud zruší.

Ve světle uvedených skutečností považuji diskusi o odborném fundamentu právní implementace opatření za nepodstatnou kuriozitu. Podobně jako počítání, kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Expand full comment
prase's avatar

Jedno z potenciálních rizik je formalizace posuzování problému. Zákonné ustanovení, že rozhodnutí vlády musí být přiměřená a odůvodněná, existuje z důvodu ochrany práv občanů před zvůlí státní moci. Soud ale následně může tento chráněný zájem upozadit a soustředit se výhradně na posouzení naplnění formálního kritéria existence adekvátního odůvodnění. Soudci jsou si samozřejmě vědomi, že nejen formální, ale i materiální stránka věci je podstatná, ale mohou se snadno dostat do pozice, kdy formální stránka je to jediné, co jsou schopni kvalifikovaně posoudit, a tak jim nic jiného nezbyde, než rozhodnout podle ní.

Soud v principu není schopen replikovat výpočty epidemických modelů, nebo analyzovat data. I kdyby to soudce uměl, je otázka, jestli to vůbec smí dělat, tj. jestli soudce může neuvěřit znalci jeho odborné stanovisko na základě toho, že soudcův vlastní výpočet říká něco jiného. Spoléhat na znalce také nejde, poněvadž u jakékoli otázky zatížené mírou nejistoty srovnatelnou s epidemickými predikcemi není mezi akreditovanými znalci shoda, a každá strana si najde toho, který jí vyhovuje. Takže soud, má-li rozhodovat objektivně a nestranně, nakonec nemá moc možností, než posunout podstatu sporu do formální roviny a posuzovat, zda je odůvodnění dostatečně podrobné a zmiňuje všechny představitelné scénáře a cituje správné paragrafy. Nakonec je to možná to nejméně špatné, jak v takových sporech soud může postupovat.

Cenou za to je, že odůvodnění opatření jsou optimalizována pro formální posuzování soudem a mají formu úvodu do epidemiologie přeloženého do právničtiny.

Expand full comment
3 more comments...

No posts