7 Comments

Tato diskuse stojí na premise, že je nutné společnost trvale udržovat ve vegetativním módu.

Tedy, že nelze citlivě dávkovat epidemiologický přístup k jednotlivým osobám podle jejich míry rizika, a je nutné se všemi nakládat rovnostářsky. Zdá se, že epidemiologové studovali zbytečně, stačí-li série triviálních plošných opatření, která se liší v detailech zboží a služeb, které někdo moudrý vypne, a po čase, budou-li poté lidé dostatečně hodní a neurvou se ze řetězu, zase na chvíli zapne.

Covidpas je produktem tohoto pozoruhodného myšlení - rezignace na skutečnou kompetenci a vzdělanost, na víru v schopnost imunizace a doočkování populace v rozumném čase, a jejím nahrazením vládou fachidiotů a populistů. Nebo jde o politický nástroj pro implementaci dalších společenských změn - k horšímu.

Ministerstvo zdravotnictví, snad v touze ještě vylepšit svou vynikající reputaci, vydánlo opatření, o jejichž zákonnosti panují důvodné pochybnosti. S odůvodněním, že v nejhorším mohou fungovat do té doby, než je soud zruší.

Ve světle uvedených skutečností považuji diskusi o odborném fundamentu právní implementace opatření za nepodstatnou kuriozitu. Podobně jako počítání, kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Expand full comment

Obávám se, že s postupující vakcinací a bohužel i promořeností narůstá z právního hlediska na důležitosti otázka plošnosti opatření. Jsme ve společnosti, kde (hodně zhruba) tak třetina lidí nemoc nedávno prodělala nebo má za sebou aspoň jednu dávku očkování a jejich hladina protilátek je vysoká. Jejich rizikové chování tak nárůstu epidemie přispívá dramaticky méně než od nás ostatních. Myslím si tedy, že i jejich individuální práva jsou omezována o to výrazněji než nás ostatních a že je na nich vykonávána výrazná nespravedlnost. Myslím, že řadu lidí to pak vede k rezignaci na jakoukoliv ohleduplnost.

Je na druhou stranu ale třeba být opatrný před nastavením pravidel tak, že by vedla k morálnímu hazardu. Pokud by lidé s protilátkami měli relativně šířeji vymezená práva, jednotlivci bez protilátek by se mohli rozhodnout gamblovat a místo opatrnosti naopak nemoc vyhledávat a doufat, že se jim nic nestane, jen aby mohli dělat to, co “svobodná” část společnosti a ohrožovat i ostatní. Přesto si nejsem úplně jistý tím, že bychom takové uvažování měli utnout okamžitě, jednotlivcům stát dovoluje riskovat i v řadě jiných případů. Nezavrhoval bych ani myšlenku striktně kontrolovaného, zcela dobrovolného a vědomého nakažení jednotlivců aktivním virem místo ochrany očkováním za situace její nedostupnosti. Praktickou realizaci si představit úplně neumím a byla by jistě velmi kontroverzní, nicméně toto jistě není poslední epidemie v lidské historii a zřejmě ani poslední v zárodku nezvládnutá.

Každopádně si myslím, že by se a) zavedení “protilátkových” (nejen očkovacích) pasů mělo dramaticky zrychlit a zajistit, že budou opravdu dostupné jen nerizikovým jednotlivcům; a b) při překročení oné kritické hranice dostupnosti vakcín na daném území, kdy nabídka překročí poptávku, by mělo v krátkém a předvídatelném období přejít ke kompletnímu rozvolnění, aby jednotlivci mohli opět rozhodovat o svých vlastních rizicích (s důsledným sledováním mutací a jejich schopnosti nabourávat imunitu). Vedle toho by bohaté státy měly být tlačeny k tomu, aby po momentu překročení lokální poptávky nad nabídkou velmi rychle místo propagace vakcín jejich odpůrcům začaly vakcíny posílat do zemí, kde bude poptávka nadále dominovat. Ideálně na základě potřebnosti a ne schopnosti platit, ale to je již otázka tak snadno zpolitizovaná, že si ji ani nedovolím dál rozvíjet.

Expand full comment

Jedno z potenciálních rizik je formalizace posuzování problému. Zákonné ustanovení, že rozhodnutí vlády musí být přiměřená a odůvodněná, existuje z důvodu ochrany práv občanů před zvůlí státní moci. Soud ale následně může tento chráněný zájem upozadit a soustředit se výhradně na posouzení naplnění formálního kritéria existence adekvátního odůvodnění. Soudci jsou si samozřejmě vědomi, že nejen formální, ale i materiální stránka věci je podstatná, ale mohou se snadno dostat do pozice, kdy formální stránka je to jediné, co jsou schopni kvalifikovaně posoudit, a tak jim nic jiného nezbyde, než rozhodnout podle ní.

Soud v principu není schopen replikovat výpočty epidemických modelů, nebo analyzovat data. I kdyby to soudce uměl, je otázka, jestli to vůbec smí dělat, tj. jestli soudce může neuvěřit znalci jeho odborné stanovisko na základě toho, že soudcův vlastní výpočet říká něco jiného. Spoléhat na znalce také nejde, poněvadž u jakékoli otázky zatížené mírou nejistoty srovnatelnou s epidemickými predikcemi není mezi akreditovanými znalci shoda, a každá strana si najde toho, který jí vyhovuje. Takže soud, má-li rozhodovat objektivně a nestranně, nakonec nemá moc možností, než posunout podstatu sporu do formální roviny a posuzovat, zda je odůvodnění dostatečně podrobné a zmiňuje všechny představitelné scénáře a cituje správné paragrafy. Nakonec je to možná to nejméně špatné, jak v takových sporech soud může postupovat.

Cenou za to je, že odůvodnění opatření jsou optimalizována pro formální posuzování soudem a mají formu úvodu do epidemiologie přeloženého do právničtiny.

Expand full comment

Na obecné rovině se s tím dá souhlasit, ale moc není jasné, k čemu to směřuje. Z pohledu odůvodnění, neměly by v nich být evidentní nesmyslné pověry typu, že na jednoho příznakového je pět bezpříznakových (myslím, že to tam stále je). Neměla by tam být plytká vysvětlení typu mobilita koreluje s rozvojem epidemie, tedy omezíme mobilitu a basta. Je to klíčový argument pro leccos a zrovna v tomto případě je korelace slabý argument. Obecně by se bez jasných důvodů asi neměla objevovat omezení, u kterých není jasné, zda počet rizikových kontaktů zvýší nebo sníží a zda tedy pomáhají nebo škodí, příklad omezení prodejní doby jen na některé dny, zavření okresů. Výsostně politická otázka je, kam až lze zajít opatřením, jehož jediným důvodem je snazší práce represivních složek jako je rouška na prázdné ulici. Z mého pohledu je to bod, kde bychom se měli lišit od orientálních diktatur. Tedy, zavřít krátce všechno se zákazem vycházení smysl dává,ale rouška na prázdné ulici je arogance moci. Další není už tolik o právním zdůvodnění, ale je k pláči, že se leccos opírá o korelační analýzy z mnoha zemí a z mnoha nesouvisejích období, ale přehlížejí se fundamentální data nebo se s nimi v rozhodování nepracuje, tedy třeba procento nakažených po jednotlivých profesích, procento nakažených dětí po věkových kategoriích, nesleduje se promořenost, a to ani výběrově, segmentuje se jen v nepatrném počtu vzorků atd atd .

Jsou dvě důležité věci, které tam chybí - za prvé je to konflikt zájmů, který je za výjimkou květinářství a dlouho přehlíženého průmyslu. Za druhé fundamentální změna týkající se očkování. Od určitého okamžiku se stane nebrždění politicky legitimní, protože se nebudou plnit nemocnice a lidé nebudou umírat. MZCR sice dělá vše proto, aby tento okamžik oddálilo, ale během tří až čtyř týdnů toto nastane. Je důležité, abychom se potom dokázali vyprostit ze setrvačnosti přístupu do té doby racionálního.

Expand full comment