Myslím, že jste se mýlil a stále mýlíte ve dvou vědech, a to
1. Důležitosti a kredibilitě vlády, jejích mluvčích a jejích rozhodnutí
2. V důležitosti pravdivě a racionálně komunikovat a sdílet vizi budoucnosti s veřejností
Co se týče prvního bodu. Možná jste odborník na porovnávání kvality byrokracie v Pakistánu a v Kanadě, ale nemáte cit pro politickou realitu u nás. Jestli je veřejnost na něco citlivá, pak u starší generace je to autoritativní vystupování mocenských složek minulého režimu a pro všechny generace je to finanční konflikt zájmů. Nechci tady popisovat celé panoptikum ministrů a řady jejich na první pohled nesmyslných, protiprávních a v horizontu hodin se měnících rozhodnutí. Myslím, že stačí příklad Vašeho oblíbeného plukovníka Prymuly. Nevím, jestli víte, jak fungovala tzv. Československá armáda v době sovětské okupace. Její vojenský význam byl nulový. Jednalo se o převýchovné detenční zařízení pro dva ročníky mužské populace vstupující do života. Jejím cílem byl výplach mozků a zlomení individuálního samostatného myšlení. Příslušníci jejího potlačovatelského aparátu lidově zvaní gumy pro generace, které to zažili, nikdy nebudou legitimními nositeli jakékoli moci, bez ohledu na to, zda to dělali pro peníze nebo proto, že se nedostali na civilní školu. A hle, na začátku roku se tu objeví guma, která ruší i ty nejzákladnější ústavní svobody a omezí cestování víc než Gustáv Husák neblahé paměti. Ohledně odborné kvalifikace a kredibility tohoto člověka jen některá fakta. Z důvodu politického vlivu a patrně hmotného prospěchu neváhal pracovat na zneužití hradecké nemocnice k přípravě šarlatánské léčebny s čínskou tradiční tzv.medicínou. Jednalo se též o prvního promořovače, kdy po tvrdém lock-downu a nevratné dopomoci k rozpadu státních financí sdělil, že změnil názor. Po zásahu nejvyššího bosse ale okamžitě zacouval. Pro ty, kteří úspěšně maturovali z matematiky, se též nesmazatelně zapsal jeho záhadný výrok, že epidemie u nás „exponenciálně neroste …. nákaza roste jen o 1,2% týdně“ (sic!). Dlužno podotknout, že to bylo v situaci, kdy se epidemie po létu finálně vymkla kontrole. O jeho konfliktech zájmů asi netřeba hovořit, byl to důvod, proč nedostal prověrku, byly tady dotace jeho rodině v době jeho fungování a ministerstvu a tajná jednání patrně stejně motivovaná mu nakonec zlomila nikoli vaz, ale funkci. Je velmi populární roztrpčovat se nad mentalitou národa a brečet, že nejsme Švédové. Hlavní problém ovšem není naše povaha, ale to, že nemáme švédské vedení.
Druhý důvod, proč veřejnost nespolupracuje a nevede to k švédské zdrženlivosti je zajímavější a hlavně klíčový v současné době. Od začátku epidemie se s obyvatelstvem jednalo jako s tupým stádem, které má poslouchat a neptat se. Zejména nikdo nevysvětlil co nastane po prvotním útlumu epidemie. Trochu se lživě podsouvalo, že pak už to bude „dobré“. Ono okřídlené „vydržte ještě … týden, měsíc, do léta.… „ společně s „žádné plošné opatření již nebude“ sugerovalo konečné vítězství nad virem. Není divu, že část obyvatelstva, která tomu uvěřila, se posléze cítila podvedena a nechtěla od politiků a expertů nic slyšet. Rok se s rokem sešel a jsme na tom podobně. Neexistuje pravdivé a hodnověrné vysvětlení, kam směřujeme. Je tady jen axiom potlačení viru a víra ve vakcínu. Je přitom jasné, že vakcinace nepovede ke kolektivní imunitě. U nás se sice můžeme spoléhat na masivní promoření, ale ani to nemusí a patrně nebude na paušální ochranu stačit. (Při patrně nedosažitelné hranici 70% celkového proočkovaného obyvatelstva se jedná o cca 63% celkovou ochranu, možná méně. Podle jediného čísla uvolněného panem Duškem je ochrana po dvou dávkách vakcíny cca jen 86%). Myslím, že jsou realistické jen dvě cesty. Jedna je cesta návratu k normálnímu životu a původní zákonnosti za cenu větších či menších dočasných infekcí. Na rozdíl od loňska ovšem s tím, že budou ochráněni ti, kteří se ochránit budou chtít a navíc jsou k dispozici efektivní léky. Nehrozí zahlcení zdravotního systému a masivní utrpení rizikových skupin. Druhou možností je, že se politická reprezentace přizná, že chce i nadále potlačovat nákazu na minimální míru za cenu trval=é suspendace ústavních práv, neustálého plošného testování, uzávěr škol, kultury a sportu na bázi jo-jo stylu. Ani Vy, ani MESES, jste se jasně nevyjádřil, kterou z těch cest byste chtěli jít. Doporučení, které Vy a MESES dosud dával, dávají tušit druhou cestu, aniž je jasné, proč si ji přejete. Nevím, kdo je autorem rozvolňovacích opatření, ale MESES přinejmenším silně doporučoval podle nich postupovat. Celý systém je ovšem založen na paušálním potlačení nákazy, nikoli na ochraně ohrožených a na minimalizaci hospitalizací a úmrtí. Jak to změnit už jsem v těchto blogách před mnoha týdny psal. Něco z toho i MESES s odstupem doporučil. Stále je ale hlavním sledovaným kritériem počet pozitivních, nikoli počet hospitalizovaných. Dokud tomu tak bude, jdeme druhou cestou a bylo by fér to jasně deklarovat. Pokud existuje vize nějaké třetí cesty, bylo by skvělé ji slyšet.
Zdá se, že hájíte poměrně silný politický názor, avšak snažíte se působit, že hájíte vědu/poznání. Důkazem je vaše přesvědčení, že pokud nezafungovala spontánně "rozumnější" reakce společnosti, tak to ospravedlňuje restriktivnější postup vlády. K takové implikaci můžete dojít spíše politicky a nikoli vědecky. Pomocí prostého pozorování zákonitostí lidského prožívání a jednání (psychologie, ekonomie) totiž k podobné implikaci snad ani není možné dojít.
Myslím, že jste se mýlil a stále mýlíte ve dvou vědech, a to
1. Důležitosti a kredibilitě vlády, jejích mluvčích a jejích rozhodnutí
2. V důležitosti pravdivě a racionálně komunikovat a sdílet vizi budoucnosti s veřejností
Co se týče prvního bodu. Možná jste odborník na porovnávání kvality byrokracie v Pakistánu a v Kanadě, ale nemáte cit pro politickou realitu u nás. Jestli je veřejnost na něco citlivá, pak u starší generace je to autoritativní vystupování mocenských složek minulého režimu a pro všechny generace je to finanční konflikt zájmů. Nechci tady popisovat celé panoptikum ministrů a řady jejich na první pohled nesmyslných, protiprávních a v horizontu hodin se měnících rozhodnutí. Myslím, že stačí příklad Vašeho oblíbeného plukovníka Prymuly. Nevím, jestli víte, jak fungovala tzv. Československá armáda v době sovětské okupace. Její vojenský význam byl nulový. Jednalo se o převýchovné detenční zařízení pro dva ročníky mužské populace vstupující do života. Jejím cílem byl výplach mozků a zlomení individuálního samostatného myšlení. Příslušníci jejího potlačovatelského aparátu lidově zvaní gumy pro generace, které to zažili, nikdy nebudou legitimními nositeli jakékoli moci, bez ohledu na to, zda to dělali pro peníze nebo proto, že se nedostali na civilní školu. A hle, na začátku roku se tu objeví guma, která ruší i ty nejzákladnější ústavní svobody a omezí cestování víc než Gustáv Husák neblahé paměti. Ohledně odborné kvalifikace a kredibility tohoto člověka jen některá fakta. Z důvodu politického vlivu a patrně hmotného prospěchu neváhal pracovat na zneužití hradecké nemocnice k přípravě šarlatánské léčebny s čínskou tradiční tzv.medicínou. Jednalo se též o prvního promořovače, kdy po tvrdém lock-downu a nevratné dopomoci k rozpadu státních financí sdělil, že změnil názor. Po zásahu nejvyššího bosse ale okamžitě zacouval. Pro ty, kteří úspěšně maturovali z matematiky, se též nesmazatelně zapsal jeho záhadný výrok, že epidemie u nás „exponenciálně neroste …. nákaza roste jen o 1,2% týdně“ (sic!). Dlužno podotknout, že to bylo v situaci, kdy se epidemie po létu finálně vymkla kontrole. O jeho konfliktech zájmů asi netřeba hovořit, byl to důvod, proč nedostal prověrku, byly tady dotace jeho rodině v době jeho fungování a ministerstvu a tajná jednání patrně stejně motivovaná mu nakonec zlomila nikoli vaz, ale funkci. Je velmi populární roztrpčovat se nad mentalitou národa a brečet, že nejsme Švédové. Hlavní problém ovšem není naše povaha, ale to, že nemáme švédské vedení.
Druhý důvod, proč veřejnost nespolupracuje a nevede to k švédské zdrženlivosti je zajímavější a hlavně klíčový v současné době. Od začátku epidemie se s obyvatelstvem jednalo jako s tupým stádem, které má poslouchat a neptat se. Zejména nikdo nevysvětlil co nastane po prvotním útlumu epidemie. Trochu se lživě podsouvalo, že pak už to bude „dobré“. Ono okřídlené „vydržte ještě … týden, měsíc, do léta.… „ společně s „žádné plošné opatření již nebude“ sugerovalo konečné vítězství nad virem. Není divu, že část obyvatelstva, která tomu uvěřila, se posléze cítila podvedena a nechtěla od politiků a expertů nic slyšet. Rok se s rokem sešel a jsme na tom podobně. Neexistuje pravdivé a hodnověrné vysvětlení, kam směřujeme. Je tady jen axiom potlačení viru a víra ve vakcínu. Je přitom jasné, že vakcinace nepovede ke kolektivní imunitě. U nás se sice můžeme spoléhat na masivní promoření, ale ani to nemusí a patrně nebude na paušální ochranu stačit. (Při patrně nedosažitelné hranici 70% celkového proočkovaného obyvatelstva se jedná o cca 63% celkovou ochranu, možná méně. Podle jediného čísla uvolněného panem Duškem je ochrana po dvou dávkách vakcíny cca jen 86%). Myslím, že jsou realistické jen dvě cesty. Jedna je cesta návratu k normálnímu životu a původní zákonnosti za cenu větších či menších dočasných infekcí. Na rozdíl od loňska ovšem s tím, že budou ochráněni ti, kteří se ochránit budou chtít a navíc jsou k dispozici efektivní léky. Nehrozí zahlcení zdravotního systému a masivní utrpení rizikových skupin. Druhou možností je, že se politická reprezentace přizná, že chce i nadále potlačovat nákazu na minimální míru za cenu trval=é suspendace ústavních práv, neustálého plošného testování, uzávěr škol, kultury a sportu na bázi jo-jo stylu. Ani Vy, ani MESES, jste se jasně nevyjádřil, kterou z těch cest byste chtěli jít. Doporučení, které Vy a MESES dosud dával, dávají tušit druhou cestu, aniž je jasné, proč si ji přejete. Nevím, kdo je autorem rozvolňovacích opatření, ale MESES přinejmenším silně doporučoval podle nich postupovat. Celý systém je ovšem založen na paušálním potlačení nákazy, nikoli na ochraně ohrožených a na minimalizaci hospitalizací a úmrtí. Jak to změnit už jsem v těchto blogách před mnoha týdny psal. Něco z toho i MESES s odstupem doporučil. Stále je ale hlavním sledovaným kritériem počet pozitivních, nikoli počet hospitalizovaných. Dokud tomu tak bude, jdeme druhou cestou a bylo by fér to jasně deklarovat. Pokud existuje vize nějaké třetí cesty, bylo by skvělé ji slyšet.
Zdá se, že hájíte poměrně silný politický názor, avšak snažíte se působit, že hájíte vědu/poznání. Důkazem je vaše přesvědčení, že pokud nezafungovala spontánně "rozumnější" reakce společnosti, tak to ospravedlňuje restriktivnější postup vlády. K takové implikaci můžete dojít spíše politicky a nikoli vědecky. Pomocí prostého pozorování zákonitostí lidského prožívání a jednání (psychologie, ekonomie) totiž k podobné implikaci snad ani není možné dojít.
Za mě bylo hlavní chybou otevření hranic. Ty měly být zavřené, od vzniku mutací i pro pendlery.
A nefunkčnost trasování. Ve Vietnamu jde do karantény 5 vrstev kontaktů nakaženého, v Česku se ani práce ani školní třída nezavře, když je tam nákaza.