Já často přemýšlím poslední dobou, jak je to vlastně s tou vědou, společností, psychologií, vůlí, racionalitou a tak vůbec. Totiž tohle je rant o skupině odborníků v pandemii, ale šlo by dosadit libovolnou situaci XYZ.
Ta situace je extrémně nepřehledná. Expert řekne politikovi, tohle by bylo fajn udělat. Politik údajně má mít nadhled, zhodnotit situaci a rozhodnout s tím, že má politickou odpovědnost. To je teda první bullshit. V dnešní postfaktické době si jde takovou odpovědnost už spíše jen představovat, nakonec i ten Babiš skoro vyhrál i s tím shitem, co tu dělal. Občan těžko může hodnotit situaci nakonec jinak než emočně, protože racionálně neví. Je to všechno moc složité a pěkně a "racionálně" jde uargumentovat i nepravdu. Je třeba statisticky raritní schopnost sebereflexe a kritického myšlení, ale i prostě materiál v hlavě, i.e. vzdělání.
Čili první bod je ten, že bych zapomněl na to, že já někomu dám informace a on dobře rozhodne. Nezávislá a objektivní skupina odborníků je skoro jak součást problému. Zajímavé je pozorování psychologů, že už jako nejde hrát pouze na individuální notu v terapii u globálních problémů: https://www.cpng.cz/ . Stejně tak mám pocit, že nejde už hrát na objektivní notu bez jisté dávky aktivismu ve vědě. Nepohybuji se v prostředí vědy, ale nerozumím tomu, proč může jít vědec do televize a říkat naprosté nesmysly, a je mi teď jedno, jestli to je problém vědy nebo médií. Takový člověk nemá mít moc a dostat naprosto jasný feedback.
Tohle celé je prostě klasický střet zájmů ve formě voleb, sezení na teplém místečku s mocí atd. Jakou moc vlastně má věda? Když si přečtete jakoukoliv knihu od rozumného člověka, teď čtu od Daniela Prokopa o situaci v ČR a problémech, tak nechápete, jak je možné, že už se dávno zásadně nekoná? Proč se mít dobře a prožívat smysl při budování budoucnosti, když se můžu mít mizerně a dělat úplný hovno, že jo.
Chci tím říct, že se spoustě lidem jako zdá, že musíme situaci popsat, poznat, uargumentovat, a pak se tak stane. No já mám pocit, že právě vůbec. Nakonec se zase zanoříme do otázky, co je teda to "náboženství" každého z nás a obyvatel jedné země a co ovlivňuje naše rozhodování, na co jsme naprimovaní, jaká schémata máme atd. Protože tohle je problém vůle něco dělat, ne že by nebyl materiál. A dokud nebude vůle, může si věda dělat, co chce, ale nikdo poslouchat nebude.
Je to prostě celé dost smutné, že tu jako vědecky argumentujeme klimatickou změnu pořád, teď jsem četl The Age of Unpeace. Nic moc sofistikovaného, prostě vyprávění o politických problémech a ekonimických tlacích ve světě. A člověk si jenom řekne, no jo, ale vždyť to říkají osvícení lidé už stovky a tisíce let, jak vést šťastný život. Není třeba analýz. To snad dá rozum, že není dobré zničit planetu. Ale ne, pořád boj o zbytečnosti. A my se pořád dokola "rozhodujeme" že to udržitelné dělat nebudeme. Naposledy jsem četl třeba Mít, nebo být? od Ericha Fromma... Bojujeme bitvy, které jsou úplně na hlavu postavené, pokud chceme optimalizovat štěstí. V tom si dlouhodobě totálně ubližujeme.
Další část je naprosté nepochopení svobody s tím, že může existovat bez zodpovědnosti. A že subjektivní názor je součástí absolutní svobody, protože názor je moje identita. Přitom je úroveň přijetí jedince a nesouhlasení s názorem úplně rozdílná. Stejně jako u emoce, ta se přijímá, ale reakce je na zodpovědnosti a tedy i ovlivněna důsledky. Ale my jsme už tak hodně zranění a neumíme pracovat s hranicemi a nastavovat je ostatním s tím, že i to je soucitné. Nemáme prostě to uzemnění, že někdo odmítnutím mého názoru neodmítá mě jako člověka.
No nic, tak jsem si zase položil víc otázek než odpovědí. Mám ale pocit, že je dobré připomenout knihu https://equilibriabook.com/ s tím, že je dobré se zamyslet, kde je v systému ta free energy a na jakém poli se vlastně zápasí. Já vlastně nevím ani, co je to pole. Často jsem to bral od psychologie jednotlivce... A potom teda, kde je ta free energy. Protože každý chce najít ten Kámen mudrců, že někde do toho šťouchne, cvrnkne a systém se přestaví, lidé budou racionální, zastavíme GW and they all lived happily ever after. Co je ale jisté, tak low hanging fruit v systému rozhodně bylo totálně zmastit populaci přes fake news. Dokud se k tomu nebude stát chovat jako k vyhlášení války od mocnosti, která to dělá, nepůjde nic dělat.
Vzpomeňme na dobu válek, kdy země byla schopná totálně přestavět průmysl do válečného stavu a začít dodávat. Proč to neděláme v situaci, kdy reálně způsobujeme globální problémy? Jasně, biases a bla bla bla. Raději obětovat plnetu než iPhone. Ale jak teda dál? Prožívám trochu osobní frustraci, že sám bych klidně opustil práci a šel bojovat za lepší svět, prostě protože není nic lepšího, co v životě dělat, jinak jsem se sebou v pohodě, ale ten systém je tak komplexní...
Nakonec to stejně teda skončí asi u práce každého z nás a milovat bližního svého, ale ten princip homo economicus u nevědomých lidí bohužel prostě funguje, když mají v hlavě jenom ten vzorec, že víc peněz je lepší život. Ty opravdové hodnoty jsou jinde, a to není bohužel taky o názoru se mi zdá. Věda to zkoumá už dlouho.
Nakonec ta falešná free energy v systému bude, že změna je možná bez opětovného pádu civilizace, protože proč to neudělat N+1-krát. Člověk se ve finále moc nemění.
Já často přemýšlím poslední dobou, jak je to vlastně s tou vědou, společností, psychologií, vůlí, racionalitou a tak vůbec. Totiž tohle je rant o skupině odborníků v pandemii, ale šlo by dosadit libovolnou situaci XYZ.
Ta situace je extrémně nepřehledná. Expert řekne politikovi, tohle by bylo fajn udělat. Politik údajně má mít nadhled, zhodnotit situaci a rozhodnout s tím, že má politickou odpovědnost. To je teda první bullshit. V dnešní postfaktické době si jde takovou odpovědnost už spíše jen představovat, nakonec i ten Babiš skoro vyhrál i s tím shitem, co tu dělal. Občan těžko může hodnotit situaci nakonec jinak než emočně, protože racionálně neví. Je to všechno moc složité a pěkně a "racionálně" jde uargumentovat i nepravdu. Je třeba statisticky raritní schopnost sebereflexe a kritického myšlení, ale i prostě materiál v hlavě, i.e. vzdělání.
Čili první bod je ten, že bych zapomněl na to, že já někomu dám informace a on dobře rozhodne. Nezávislá a objektivní skupina odborníků je skoro jak součást problému. Zajímavé je pozorování psychologů, že už jako nejde hrát pouze na individuální notu v terapii u globálních problémů: https://www.cpng.cz/ . Stejně tak mám pocit, že nejde už hrát na objektivní notu bez jisté dávky aktivismu ve vědě. Nepohybuji se v prostředí vědy, ale nerozumím tomu, proč může jít vědec do televize a říkat naprosté nesmysly, a je mi teď jedno, jestli to je problém vědy nebo médií. Takový člověk nemá mít moc a dostat naprosto jasný feedback.
Tohle celé je prostě klasický střet zájmů ve formě voleb, sezení na teplém místečku s mocí atd. Jakou moc vlastně má věda? Když si přečtete jakoukoliv knihu od rozumného člověka, teď čtu od Daniela Prokopa o situaci v ČR a problémech, tak nechápete, jak je možné, že už se dávno zásadně nekoná? Proč se mít dobře a prožívat smysl při budování budoucnosti, když se můžu mít mizerně a dělat úplný hovno, že jo.
Chci tím říct, že se spoustě lidem jako zdá, že musíme situaci popsat, poznat, uargumentovat, a pak se tak stane. No já mám pocit, že právě vůbec. Nakonec se zase zanoříme do otázky, co je teda to "náboženství" každého z nás a obyvatel jedné země a co ovlivňuje naše rozhodování, na co jsme naprimovaní, jaká schémata máme atd. Protože tohle je problém vůle něco dělat, ne že by nebyl materiál. A dokud nebude vůle, může si věda dělat, co chce, ale nikdo poslouchat nebude.
Je to prostě celé dost smutné, že tu jako vědecky argumentujeme klimatickou změnu pořád, teď jsem četl The Age of Unpeace. Nic moc sofistikovaného, prostě vyprávění o politických problémech a ekonimických tlacích ve světě. A člověk si jenom řekne, no jo, ale vždyť to říkají osvícení lidé už stovky a tisíce let, jak vést šťastný život. Není třeba analýz. To snad dá rozum, že není dobré zničit planetu. Ale ne, pořád boj o zbytečnosti. A my se pořád dokola "rozhodujeme" že to udržitelné dělat nebudeme. Naposledy jsem četl třeba Mít, nebo být? od Ericha Fromma... Bojujeme bitvy, které jsou úplně na hlavu postavené, pokud chceme optimalizovat štěstí. V tom si dlouhodobě totálně ubližujeme.
Další část je naprosté nepochopení svobody s tím, že může existovat bez zodpovědnosti. A že subjektivní názor je součástí absolutní svobody, protože názor je moje identita. Přitom je úroveň přijetí jedince a nesouhlasení s názorem úplně rozdílná. Stejně jako u emoce, ta se přijímá, ale reakce je na zodpovědnosti a tedy i ovlivněna důsledky. Ale my jsme už tak hodně zranění a neumíme pracovat s hranicemi a nastavovat je ostatním s tím, že i to je soucitné. Nemáme prostě to uzemnění, že někdo odmítnutím mého názoru neodmítá mě jako člověka.
No nic, tak jsem si zase položil víc otázek než odpovědí. Mám ale pocit, že je dobré připomenout knihu https://equilibriabook.com/ s tím, že je dobré se zamyslet, kde je v systému ta free energy a na jakém poli se vlastně zápasí. Já vlastně nevím ani, co je to pole. Často jsem to bral od psychologie jednotlivce... A potom teda, kde je ta free energy. Protože každý chce najít ten Kámen mudrců, že někde do toho šťouchne, cvrnkne a systém se přestaví, lidé budou racionální, zastavíme GW and they all lived happily ever after. Co je ale jisté, tak low hanging fruit v systému rozhodně bylo totálně zmastit populaci přes fake news. Dokud se k tomu nebude stát chovat jako k vyhlášení války od mocnosti, která to dělá, nepůjde nic dělat.
Vzpomeňme na dobu válek, kdy země byla schopná totálně přestavět průmysl do válečného stavu a začít dodávat. Proč to neděláme v situaci, kdy reálně způsobujeme globální problémy? Jasně, biases a bla bla bla. Raději obětovat plnetu než iPhone. Ale jak teda dál? Prožívám trochu osobní frustraci, že sám bych klidně opustil práci a šel bojovat za lepší svět, prostě protože není nic lepšího, co v životě dělat, jinak jsem se sebou v pohodě, ale ten systém je tak komplexní...
Nakonec to stejně teda skončí asi u práce každého z nás a milovat bližního svého, ale ten princip homo economicus u nevědomých lidí bohužel prostě funguje, když mají v hlavě jenom ten vzorec, že víc peněz je lepší život. Ty opravdové hodnoty jsou jinde, a to není bohužel taky o názoru se mi zdá. Věda to zkoumá už dlouho.
Každopádně tip na zajímavou knížku ocením :-)
Nakonec ta falešná free energy v systému bude, že změna je možná bez opětovného pádu civilizace, protože proč to neudělat N+1-krát. Člověk se ve finále moc nemění.