O roli odborníků

A proč někdo "pomáhá Babišovi"

Předevčírem jsem popisoval, že česká cesta se nejvíc blíží “udržování ničivé rovnováhy mezi škodami způsobenými virem a bojem proti viru”.

Zajímavá je v tom role různých odborníků.

V létě až do konce září převažoval v Česku dojem, že zdravotní cena je nízká a cena opatření na jaře byla moc vysoká. Exekutiva v takovou dobu naslouchá skupině “odborníků na růst epidemie”; z osobní zkušenosti můžu říci, že do nástupu ministra Prymuly na konci září třeba o moje predikce a rady MZ mělo přesně nulový zájem. Jak známo doc. Maďar v létě radit přestal. Naopak veřejná vystoupení ukazují konzultace premiéra s odborníky jako prof. Beran (vir zeslábl a máme účinnou léčbu isoprinosinem), primářka Roháčová (v nemocnici je klid) a další. Na Ministerstvu zdravotnictví “Klinická skupina” doporučuje moc netestovat a zdůrazňuje se “přirozenost” růstu epidemie.

Na konci září je už je jasná blížící se katastrofa, a v prvních týdnech října začíná být zřejmé, že ve veřejném vnímání záhy převáží “škody na zdraví”. Vláda se v takovou dobu odvrací od odborníků na růst pandemie, a začíná naslouchat “odborníkům na pokles pandemie”. Což zahrnuje jmenování ministra Prymuly a jeho poradní tým, ale i větší váhu hlasu nezávislých modelářů z BISOP a podobně. Z mojí osobní zkušenosti, v tuto dobu byl zájem o naše modely značný. A trval dokonce nějakou dobu po nástupu ministra Blatného, kdy epidemie rychle klesá. Jak jsem psal veřejně v prosinci, zájem o naše rady a predikce trval přesně do tiskové konference, kde byl představen PES. Pak klesl zhruba na nulu.

Aneb - koncem listopadu se nálada mění, a zase začínají být vnímaná jako “moc drahá” protiepidemická opatření, ve srovnání s rychle klesajícím počtem mrtvých za den. Když počátkem prosince varujeme před třetí vlnou, o takové predikce není zájem. Veřejná vystoupení naznačují, že na ministerstvu zdravotnictví opět vrostla váha “odborníků na růst pandemie”, hledá se vhodný “kompromis” mezi ztrátami na zdraví a ekonomice, a rozjede třetí vlna. Tu se nepodaří dobrzdit vlivem varianty B 1.1.7, a, ve stavu rychle rostoucí čtvrté vlny… na konci února už zase výrazně roste zájem o rady jak pandemii zmenšit - aneb zájem o rady “odborníků na pokles pandemie” roste, a zájem o rady “odborníků na růst pandemie” klesá.

Uvidíme, co nastane teď… epidemie rychle klesá, roste podíl lidí, kterým škody způsobené opatřeníma proti epidemii přijdou moc vysoké, přes 30 tisíc mrtvých máme stejně… a zdá se, že podle mediálních vyjádření “odborníci na růst pandemie” cítí, že by opět mohla přijít jejich chvíle. (Navíc díky vakcinaci a sezónnosti je určitá šance, že tentokrát by mohlo podařit “rozvolnit” bez vzniku páté vlny, a rétoricky triumfovat - “vidíte, otevřeli jsme a nic se nestalo, pravdu máme celou dobu”.)



Proč do toho “odborníci na pokles epidemie“ jdou

Pokud si teď říkáte, proč jsou “odborníci na pokles epidemie”, což často zahrnuje epidemiology, imunology, virology, i epidemické modeláře tak blbí, že do podobných konzultačních vztahů s českou exekutivou lezou, a někteří i opakovaně, nabízím k tomu trochu perspektivy z pohledu něčeho jako profesní etika.

Představte si lékaře, ke kterému přijde do ordinace pacient s nějakou nepříjemnou chorobou, která má známou a dobře fungující léčbu. Bohužel, lék má i nepříjemné vedlejší účinky. Nemoc ustoupí, ale pacient léčbu po několika týdnech vysadí - je rád, že nemoc ustoupila, ale někdo mu poradil, že stejně dobře jako “chemie” mu pomůže pozitivní myšlení, a nemoc je stav mysli. Nějakou dobu to funguje, ale pak se stav zhorší, a pacient se vrací do ordinace. Lékař předepisuje lék znova, a žádá o dodržení užívání. Příběh se bohužel opakuje, jen tentokrát pacienta někdo přesvědčil, že pomůže jemně vibrovaný dihydrogen monoxid.

Otázkou pochopitelně je, při které iteraci má už lékař právo pacienta z ordinace vyhodit, s tím, že když odmítl léčbu, ať si trpí, a obrátí na toho, kdo mu poradil pozitivní myšlení.

V závislosti na tom, o jaký jde problém, běžná profesní etika říká, že takového pacienta je stejně třeba léčit lege artis (a doufat, že se poučil).

Nejsem lékař, ale myslím, že většina epidemiologů, které znám, to zhruba tak bere.

Druhou populární otázkou je, proč někdo spolupracuje s vládou, která je [doplňte si negativní soud].

Opět bych nabídl profesní pohled.

WHO nebo Lékaři bez hranic nefungují tak, že by zhodnotili, jestli se jim vláda té které země líbí, je morálně na výši, má správný politický program a není zkorumpovaná - a pomáhali jen tam, kde se vládne dobře.

Málokdo se tomu diví u Lékařů bez hranic. Stačí podobný pohled rozšířit - myslíte si, že by epidemiologové nebo epidemičtí modeláři měli politicky prověřovat vlády zemí, kterým radí?

Myslíte, že když jsme radili třeba v Pakistánu a několika afrických zemích, provedli jsme zevrubný audit tamní demokracie? Samozřejmě že ne! Je to prostě tak, že se relevantním orgánům různých států radí a pomáhá.

Stojí za úvahu, že jsou věci, na kterých se jako lidstvo skoro úplně shodneme, a jednou z takových oblastí relativní shody je, že si většina lidí nepřeje zbytečně moc obětí infekčních nemocí. Pokud chcete dramatický příklad: během Studené války se USA a SSSR dokázaly dohodnout na eradikaci pravých neštovic (pod vedením Karla Rašky). V době úspěšné kampaně přitom mezi oběma bloky jen šťastnou náhodou nedošlo k jaderné válce.

V českém kontextu by mnoha lidem pomohlo si uvědomit, že i když už řada lidí má vlády Andreje Babiše plné zuby, s trochou odsupu je to tak, že teď prostě jde o legitimní reprezentaci českého státu. Eticky otázka, zda se z odborného pohledu s takovou vládou bavit o řešení pandemie v podstatě spíš neexistuje, podobně jako se lékaři v nemocnicích nerozhodují komu pomáhat tak, že by hodnotli morálku či politickou orientaci pacientů.