Souhlas s tím, že klíčovým úzkým hrdlem pro omezení vlivu epidemie je neschopnost státního aparátu adekvátně, rychle a účinně reagovat na nové skutečnosti.
Je tady ale jiný příběh, který vidím jako klíčový a jako hrozbu do budoucna, je jím selhání politického vedení a hrozba zneužití, která stále trvá. Je tady Váš pohled, který jste krásně popsal. Existovala jediná cesta, nebylo, co rozhodovat. Z tohoto pohledu je jasná frustrace z činnosti parlamentu, soudů a různých zdržovačů jediného správného řešení. Problém je, že to není pravda. Nebyla tady jediná cesta. Byl tady výběr mezi nekonečným zavřením škol a jejich provozem s testováním. Byl tady výběr mezi krátkým uzavřením všeho kromě nepřetržitých provozů a nekonečným sledem částečně nesmyslných a částečně bezzubých opatření. Byl tady výběr mezi zákonem a vrchnostenským rozhodováním vyhlašovaným prostřednictvím „čaulidi“. Politická reprezentace v tom zcela zklamala, akceptovala nekontrolované a neodůvodňované suspendování ústavního pořádku do systému diktátorského vládnutí korunovaného pandemickým zákonem, kdy na soudy naložila nemožnou úlohu zkoumat důvody opatření, které mají ve své podstatě politickou povahu. Politickou povahu má Vámi zmíněná míra ochrany před riziky při nákupu léků a vakcín, politickou povahu má rozhodnutí, jestli disproporčně zničím část podnikatelů v maloobchodě, nebo zda pro všechny nastavím stejný limit podlahové plochy na zákazníka, politickou povahu má rozhodnutí dočasně zavřít průmysl a nakázat homeoffice atd. To pořád zůstávám v narativu, že je třeba potlačit epidemii na nejnižší možnou míru. To je ze zpětného pohledu odůvodněné, ale jen díky rychlému vývoji vakcín. To ale ex-ante nebylo jasné a cesta potlačování epidemie bez vakcín a léků by znamenala trvalé potlačení základů naší civilizace počínaje zrušením mezinárodního cestování a obchodní výměny, trvalý jojo stav vnitřních opatření a předání plné kontroly nad regulací života vládní exekutivě. Politickou povahu tedy má i rozhodnutí, kde leží hranice mezi takovou změnou podmínek civilizace a utrpení v podobě rizika nemoci a úmrtí. Při vypuknutí mimořádné události je jistě na místě dočasně zvýšit akceschopnost formou mimořádného stavu na první měsíc. Je to dost na to, aby byly definovány prostředky a cíle potřebných regulací. Místo pandemického zákona měl ovšem parlament vzít na sebe zodpovědnost a do konce nebezpečí posuzovat jednotlivá opatření a jejich odůvodnění, protože je to jeho úloha nikoli úloha pro ping-pong mezi čaulidi a soudy.
Teď ale k současnosti. Současné dilema je jiné. Máme mít nadále cíl nula nakažených nula těžce nemocných? Nebo máme mít cíl definovaný nějakým kulatým číslem nakažených a mezi tím udržovat jojo režim opatření suspendující občanská práva? Nebo máme akceptovat promoření ve skupinách, které se nechtějí proočkovat? Pořád jsme v situaci, že to rozhoduje Babiš prostřednictvím svého podřízeného a ovládané vlády. Nemylme se, Babišovi se to líbí a může se to líbit i jeho následovníkům, kteří ho eventuálně vystřídají. On je ten cíl úplné eradikace COVIDu totiž nedosažitelný. Kdyby náhodou nebylo dostatečné riziko z COVIDu, je tady chřipka, na kterou umírá spousta lidí. Jedná se o politickou otázku ceny svobody za zdravotní riziko. Měla by být součástí debat o preferencích stran před volbami. Politická reprezentace se ale snaží a bude snažit prezentovat ji jako odbornou záležitost a bude vybírat experty, kteří jí půjdou na ruku. Nedefinovanost cílů a jejich zatemnění a zneužití epidemie k posílení moci autoritářského vůdce je to, co nás nyní ohrožuje.
Obávám se, že diskuse, kde mi podsouváte opak toho, co celou dobu tvrdím, je poměrně zbytečná. Vám by se asi také nelíbilo, kdybych v polemice podsouval, že jste třeba nacistický příznivce eugeniky.
"Byl tady výběr mezi nekonečným zavřením škol a jejich provozem s testováním." - Jistě - masivní testování antigenními testy navrhuji od začátku září, investice do testovací kapacity a trasování od loňského března. V různou dobu to blokoval průmys, příznivci promoření, příznivci "úspor zdravotnických peněz" a prostá nekompetence. Přečíst si pak že zastávám nějakou "jedinou cestu" (vše zavřít?) v kontrastu s testováním je asi podobně bizarní, jako bych vám psal, že jste zřejmě příznivcem jediné cesty, a to nechat slabší kusy umřít v rámci přírodního výberu.
Ne, nepodsouvám a příspěvek nebyl o Vás. Vy pouze celou dobu zdůrazňujete, že není cestou promoření, jediná cesta je potlačení. Já chtěl jen zdůraznit, že cesty k němu jsou různé a že i sám axiom potlačení v čase, kdy není zřejmé ultimátní řešení je otázkou politické preference nákladů a výnosů a že je třeba se pod ně podepsat na politické úrovni. Na politické úrovni se však ten axiom interpretoval ve smyslu - na nezdárrné obyvatelstvo musí být přísnost a pokud do toho mluví soudy nebo opozice, jedná se o sabotáž. Potvrzuji, že v rámci možností, jste Vy osobně většinou pokud je mi známo preferoval racionálnější cesty a pokud se Vás ten příspěvek v tomto smyslu dotkl, tak se omlouvám. To nemění nic na tom, že dnes není jasné, co je konečným cílem stávajících opatření.
Vaše loučení s COVIDem je potěšitelné v prostředí kontaminovaném hysterickým hledáním pokračování katastrofy (Flégr https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-flegr-ockovani-pandemie.A210622_153450_domaci_kzem), protože evidentně považujete pandemii v této části světa za poraženou.
Souhlas s tím, že klíčovým úzkým hrdlem pro omezení vlivu epidemie je neschopnost státního aparátu adekvátně, rychle a účinně reagovat na nové skutečnosti.
Je tady ale jiný příběh, který vidím jako klíčový a jako hrozbu do budoucna, je jím selhání politického vedení a hrozba zneužití, která stále trvá. Je tady Váš pohled, který jste krásně popsal. Existovala jediná cesta, nebylo, co rozhodovat. Z tohoto pohledu je jasná frustrace z činnosti parlamentu, soudů a různých zdržovačů jediného správného řešení. Problém je, že to není pravda. Nebyla tady jediná cesta. Byl tady výběr mezi nekonečným zavřením škol a jejich provozem s testováním. Byl tady výběr mezi krátkým uzavřením všeho kromě nepřetržitých provozů a nekonečným sledem částečně nesmyslných a částečně bezzubých opatření. Byl tady výběr mezi zákonem a vrchnostenským rozhodováním vyhlašovaným prostřednictvím „čaulidi“. Politická reprezentace v tom zcela zklamala, akceptovala nekontrolované a neodůvodňované suspendování ústavního pořádku do systému diktátorského vládnutí korunovaného pandemickým zákonem, kdy na soudy naložila nemožnou úlohu zkoumat důvody opatření, které mají ve své podstatě politickou povahu. Politickou povahu má Vámi zmíněná míra ochrany před riziky při nákupu léků a vakcín, politickou povahu má rozhodnutí, jestli disproporčně zničím část podnikatelů v maloobchodě, nebo zda pro všechny nastavím stejný limit podlahové plochy na zákazníka, politickou povahu má rozhodnutí dočasně zavřít průmysl a nakázat homeoffice atd. To pořád zůstávám v narativu, že je třeba potlačit epidemii na nejnižší možnou míru. To je ze zpětného pohledu odůvodněné, ale jen díky rychlému vývoji vakcín. To ale ex-ante nebylo jasné a cesta potlačování epidemie bez vakcín a léků by znamenala trvalé potlačení základů naší civilizace počínaje zrušením mezinárodního cestování a obchodní výměny, trvalý jojo stav vnitřních opatření a předání plné kontroly nad regulací života vládní exekutivě. Politickou povahu tedy má i rozhodnutí, kde leží hranice mezi takovou změnou podmínek civilizace a utrpení v podobě rizika nemoci a úmrtí. Při vypuknutí mimořádné události je jistě na místě dočasně zvýšit akceschopnost formou mimořádného stavu na první měsíc. Je to dost na to, aby byly definovány prostředky a cíle potřebných regulací. Místo pandemického zákona měl ovšem parlament vzít na sebe zodpovědnost a do konce nebezpečí posuzovat jednotlivá opatření a jejich odůvodnění, protože je to jeho úloha nikoli úloha pro ping-pong mezi čaulidi a soudy.
Teď ale k současnosti. Současné dilema je jiné. Máme mít nadále cíl nula nakažených nula těžce nemocných? Nebo máme mít cíl definovaný nějakým kulatým číslem nakažených a mezi tím udržovat jojo režim opatření suspendující občanská práva? Nebo máme akceptovat promoření ve skupinách, které se nechtějí proočkovat? Pořád jsme v situaci, že to rozhoduje Babiš prostřednictvím svého podřízeného a ovládané vlády. Nemylme se, Babišovi se to líbí a může se to líbit i jeho následovníkům, kteří ho eventuálně vystřídají. On je ten cíl úplné eradikace COVIDu totiž nedosažitelný. Kdyby náhodou nebylo dostatečné riziko z COVIDu, je tady chřipka, na kterou umírá spousta lidí. Jedná se o politickou otázku ceny svobody za zdravotní riziko. Měla by být součástí debat o preferencích stran před volbami. Politická reprezentace se ale snaží a bude snažit prezentovat ji jako odbornou záležitost a bude vybírat experty, kteří jí půjdou na ruku. Nedefinovanost cílů a jejich zatemnění a zneužití epidemie k posílení moci autoritářského vůdce je to, co nás nyní ohrožuje.
To, co je další smutné poučení je související selhání expertů a jejich sebe-prezentace v mediálním světě. Nemám na mysli jen bizarnosti o viru, který zeslábne a zmizí, ale z poslední doby například prezentaci výsledku na spodní části očekávání jako super efektivity vakcín (ve skutečnosti po první dávce 62%, po obou 85%) – Dušek https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/nejnovejsi-data-po-druhe-davce-vakciny-se-v-cesku-nenakazil-temer-nikdo-40363775, nebo nepravdivé srovnání přínosů a rizik vakcín https://www.lidovky.cz/relax/zdravi/soucasne-vakciny-organismu-neskodi-vsechny-jsou-si-rovny-rika-odbornik.A210331_110954_ln-zdravi_ape– Chlíbek, a to v situaci, kdy by bylo na čase debatovat o opuštění Astry kvůli nízké účinnosti a dostupnosti efektivnějšího řešení.
Obávám se, že diskuse, kde mi podsouváte opak toho, co celou dobu tvrdím, je poměrně zbytečná. Vám by se asi také nelíbilo, kdybych v polemice podsouval, že jste třeba nacistický příznivce eugeniky.
"Byl tady výběr mezi nekonečným zavřením škol a jejich provozem s testováním." - Jistě - masivní testování antigenními testy navrhuji od začátku září, investice do testovací kapacity a trasování od loňského března. V různou dobu to blokoval průmys, příznivci promoření, příznivci "úspor zdravotnických peněz" a prostá nekompetence. Přečíst si pak že zastávám nějakou "jedinou cestu" (vše zavřít?) v kontrastu s testováním je asi podobně bizarní, jako bych vám psal, že jste zřejmě příznivcem jediné cesty, a to nechat slabší kusy umřít v rámci přírodního výberu.
Ne, nepodsouvám a příspěvek nebyl o Vás. Vy pouze celou dobu zdůrazňujete, že není cestou promoření, jediná cesta je potlačení. Já chtěl jen zdůraznit, že cesty k němu jsou různé a že i sám axiom potlačení v čase, kdy není zřejmé ultimátní řešení je otázkou politické preference nákladů a výnosů a že je třeba se pod ně podepsat na politické úrovni. Na politické úrovni se však ten axiom interpretoval ve smyslu - na nezdárrné obyvatelstvo musí být přísnost a pokud do toho mluví soudy nebo opozice, jedná se o sabotáž. Potvrzuji, že v rámci možností, jste Vy osobně většinou pokud je mi známo preferoval racionálnější cesty a pokud se Vás ten příspěvek v tomto smyslu dotkl, tak se omlouvám. To nemění nic na tom, že dnes není jasné, co je konečným cílem stávajících opatření.